4. kapitola

17. října 2007 v 17:05 |  Jiný svět=Nový život
Další kapitola je na světě, doufám že se vám bude líbit. Chtěla jsem ještě dodat, možná že se vám zdá, že je to jak jsem začala tuto povídku už ohrané, ale jak už jsem jednou napsala nějak se začít musí. Tuto kapitolu bych chtěla věnovat Jane245. Pěkné čtení.

Pravda
Chris otevřela oči a před sebou spatřila Bradavické pozemky. Ta krajina jí přímo okouzlila, bylo tam všechno přesně tak jak si představovala. Krásný, velký a starobylý hrad, obrovité jezero, které ji jakousi silou přitahovalo, byl tam také temný a záhadný les. A v neposlední řadě také nekonečné zelené louky, které se rozkládaly kolem Bradavic. Byl to opravdu krásný pohled.
"Vítej v Bradavicích."
Tato věta vrátila Chri do reality. Úplně zapomněla, že vedle ní stojí Harry a proč tu vlastně přišla.
"Je tu krásně." usmála se na Harryho. Ten jí úsměv oplatil a vydal se hlavní bránou směrem k hradu. Chris na nic nečekala a hned se vydala za Harrym. Šli mlčky a tak měl Chris čas se psychicky připravit na to, co jí čeká. Byli asi pět metrů od vstupních brány, když se náhle otevřela.
Chris měla možnost si prohlédnout přísně vypadající ženu. Byla oblečená v lahvově zeleném hábitu a z jejího výrazu mohli vyčíst, že je nesmírně ráda je vidí.
"Konečně jste dorazili! Začínali jsem mít už obavy, že se vám něco stalo." ze slov té ženy bylo patrné, že jí spadl obrovský kámen ze srdce.
"Nic se nám nestalo. Měli jsme jen jisté problémy, ale ty se záhy vysvětlily." přitom nenápadně mrkl na Chris. Té bylo hned jasné, že naráží na její počáteční nedůvěřivost a tak mu věnovala jeden za svých úšklebků.
"No hlavně, že jste dorazili. Promiňte ani jsem se nepředstavila. Jmenuji se Minerva McGonagallová a jsem místní profesorka a zároveň také zástupkyně řiditele." s těmito slovy se mile usmála na Chris
"Těší mě. Já jsem Christín Parkerová, ale to určitě už víte."
"Jistě, tak už pojďte dovnitř. Profesor Brumbál už vás očekává."
Chris se hrad strašně moc líbil, snažila se aby jí neutekl ani jeden pohybující se obraz či snad nějaká socha, kolem kterých procházeli. Nápad že by si zapamatovala cestu, kterou jdu zavrhla hned zpočátku. Říkala si, že kdyby jí tu teď nechali a odešli tak by hledala cestu ven určitě celý den, tak byl Bradavický hrad obrovský.
Po chvíli se konečně ocitli před kamenným chrličem.
"Barevné lékorky" vyslovila jako by nic profesorka.
Chrlič se s mírným otřepáním probudil a hbitě uskočil, aby uvolnil cestu do tajné chodby. Profesorka na nic nečekala a vydala se po točivých schodech. Chris se nestačila ani zpamatovat z oživlého chrliče a už profesorka klepala na dveře řiditelny. Po chvíli se ozvalo tiché: "vstupte" a dveře se začaly pomalu otevírat.
Chris konečně mohla spatřit na vlastní oči řiditele této kouzelnické školy. Profesor Brumbál seděl za svým velkým stolem a se zájmem pozoroval nově příchozí. Chris si začala prohlížet místnost, do které právě vstoupili. Byla ještě větší než si představovala. Skoro všude byly dřevěné regály plné knih nebo zvláštních přístrojů. Na stěnách byly pověšeny obrazy předešlých řiditelů a řiditelek Bradavic. Skrz velká okna mohla Chris spatřit krásný západ slunce, které pomalu mizelo za obzor. Vedle jednoho okna si všimla krásně vyřezávaného bydílka, na kterém majestátně trůnil zlato-červený fénix. Chris by potřebovala spoustu času, aby to tu mohla pořádně prozkoumat, ten jí však nebyl dán.
"Dobrý večer slečno Párkerová. Jsem velice rád, že jste dorazila v pořádku do Bradavic." promluvil směrem k ní profesor. Jeho hlas působil na Chris energeticky a uklidňujícím dojmem.
"Dobrý večer. Ráda jsem přijela, ale ještě stále nevím proč jste si mě zavolal. Harry mi sice něco málo naznačil,ale stále to nechápu. " Chris se snažila, aby to neznělo moc nezdvořile, chtěla se však už konečně dozvědět co tu dělá.
"Jistě,vše vám hned objasním, ale nejdříve se prosím posaď te. Bude to na delší dobu." posunkem ruky ukázal na jedno křeslo, které se nacházelo naproti jeho stolu. "Nedáte si čaj?" zeptal se jakmile se Chris usadila.
"Ráda, děkuji." Brumbál mávl hůlkou a na stole se objevily dva šálky s čajem a nějaké sušenky.
"Tak teď bych vám měl vysvětli proč tu jste, ale ještě před tím vám ukáži jistou knihu." otevřel jednu z mnoha zásuvek v jeho stole a vytáhl z ní velmi staře vypadající knihu.
"Toto je jakým si deníkem jednoho starobylého a mocného rodu. Tento rod se vždycky staral o přírodu a byl zároveň jejím ochránce. A právě v této knize jsme našli věštbu, která byla vyřčena před mnoho sty lety. Věštba nám říká o posledním potomkovi tohoto rodu a nabízí mu možnost, aby změnil minulost a tím také současnost. Potomek bude mít možnost se vrátit do minulosti. Tam ho přenese jisté kouzlo, které bylo ve věštbě obsaženo. Když jsem poté hledali jméno posledního potomka toho to rodu, tak jsem zjistili, že jste to právě vy." Brumbál na chvíli přerušil své vyprávění a pohlédl na Chris, která byla velice zaskočená tím co si teď vyslechla. To nemůže být pravda? Já a potomek starobylého kouzelnického rodu, který vždy chránil přírodu? Je pravda, že mě příroda vždy přitahovala, ale tohle je nemožné. Podobné věci se momentálně Chris honily hlavou.
"To nemůže být pravda. Jak to můžu být já, vždyť žiji v nekouzelnické rodině. Harry sice říkal, že ze mně cítí magii, ale přesto si myslím, že to není možné.
"Harry měl pravdu, vyřazuje z vás magie." ujišťoval profesor Chris.
"Také mě nejdříve udivilo zjištění, že jsi to ty a tak jsem začal pátrat o tvé minulosti a musím ti s lítostí říct, že jsi celou dobu žila s lidmi, kteří nejsou tvá pravá rodina. Do této rodiny jsi byla daná až 1 rok po tvém narození. Tvým pěstounům byla pozměněna paměť, aby si mysleli, že jsi jejich pravé dítě. Důvod proč jsi tam byla dána je ten, že tě chtěli chránit před zlem, které se začínalo drát k moci. Svázali tvé magické schopnosti jedním starým kouzlem a poté tě odnesli tvým pěstounům. Moc mě to mrzí." s lítostí v hlase se podíval Chris do očí. Uviděl v nich smutek a také strach.
Chris nemohla uvěřit tomu co slyšela. Nechtěla si připustit, že by lidé u kterých žila 16 let nebyli její rodiče. Pomalu se jí draly slzy do očí. Sklopila hlavu, aby profesor neviděl, že pláče. Rodina byla to jediné na světě, kde pociťovala lásku a pochopení teď se dozví, že lidé kterým věřila nejsou její praví rodiče.
" A co mí praví rodiče? Žijí ještě?" zeptala se s nadějí v hlase.
"Je mi líto, ale zemřeli v boji proti Voldemortovi."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Merisa Merisa | Web | 17. října 2007 v 17:21 | Reagovat

taky chci do bradavic :-)) ale ten konec je vážně...smutnej..

2 Naiad Naiad | Web | 17. října 2007 v 17:29 | Reagovat

Já bych právě neřekla, že by to bylo ohrané :-) Sice jsou podobné povídky, ale ty jsi to pojala jinak... jinak super kapitola, jen zase o něco kratší, což ale nevadí, protože píšeš rychle a tak si myslím, že brzy určitě bude další :-) Doufám, že ještě rozvedeš něco o Chris rodině, protože je to docela zajímavé a hlavně mě zajímá, jak se naučí kouzlit, jestli to bude z ničeho nic (jen na ni použijí nějaké kouzlo, aby její schopnosti nebyly už svázány) nebo jestli se bude muset ještě učit... a jsem zvědavá na cestu do minulosti (jsem hrozně zvědavá, jak to uděláš, já jsem cestu do minulosti vymýšlela docela dlouho) a jestli bude mít vůbec možnost se vrátit zpátky... sice mě zajímá dalších snad milion věcí (jsem hrozně zvědavá, co? :-D), ale to by tenhle komentář byl delší než je, tak se radši už nechám překvapit. Těším se moc na další kapitolu... jo a nechtěla by ses spřátelit? Když tak se u mě na stránce ozvi...

3 Jane245 Jane245 | Web | 17. října 2007 v 17:57 | Reagovat

peknunke. cim dalej, tym viac zaujimavejsie. mocinky dakujem, ze si mi venovala tuto kapitolku. velmi da tesim na pokracovanie :) naozaj ti to pidanie ide

4 tabby tabby | Web | 17. října 2007 v 18:27 | Reagovat

Huh Voldemort je promin ze to takhle pisu ale nejvetsy kreten na svet.....Heh no nic paradni kapca a super rychle pridavani :0))))

5 Lucííík Lucííík | 18. října 2007 v 9:52 | Reagovat

Moc děkuju...:-)ale moc si nezvykejte, že tu budu kapitoly přidávat tak rychle pořád. Teď jsem byla nemocná tak to šlo, ale zítra už jdu do školy a to znamená dopisování a dohánění. No nechci vás ale strašit. Dneska mám v plánu tu hodit pokráčko:-) tak zatím papapa

6 pasu-Hanka pasu-Hanka | E-mail | Web | 18. října 2007 v 16:55 | Reagovat

Týjo! Teprve dneska jsem narazila na tvůj blog a moc se mi líbí! Tvoje povídka je vážně zajímavá, zaujala mě a rozhodně si počkám na pokračování :D Námět je opravdu skvělý, jen jsem zvědavá, čí je to dcera ;) nicméně, přečetla jsem ty čtyři kapitolky jedním dechem a doufám, že další bude co nejdříve, protože já jsem hrozně netrpělivý člověk, zvlášť co se týče tak suprových povídek o HP :-)

7 Silmarilien-Palantírilien Silmarilien-Palantírilien | E-mail | Web | 21. října 2007 v 8:58 | Reagovat

chudítko chris - zjistit, že lidé, u kterých žila téměř celý svůj život, nejsou její biologičtí rodiče :´(

8 Enervate Enervate | Web | 13. listopadu 2007 v 13:08 | Reagovat

Ahoji Luci, na blog jsi mi psala, ať se mrknu, že taky píšeš, a hle, já už tu byla i před tím :o)

Tahle povídka je zajímavá, jsem zvědavá, co z toho všechno vznikne. :o)

jinac tahle kapca... supa :)

9 Neviditeľná Neviditeľná | E-mail | Web | 1. prosince 2007 v 14:33 | Reagovat

Super, len čo budem môcť, budem pokračovať. Je to celkom zaujímavé. Zaújimalo by ma, kto boli jej rodičia.

10 Pád´o - girl Pád´o - girl | E-mail | Web | 30. prosince 2007 v 21:48 | Reagovat

supr kapitolks , máš dobrej styl psaní:)))

11 alex alex | E-mail | Web | 31. prosince 2007 v 15:36 | Reagovat

Jak jsem viděla Voldemortovo jméno, už jsem se lekla, že je to jeho potomek. Uf!

12 Andromeda Andromeda | Web | 13. února 2008 v 21:47 | Reagovat

Chudátko...majú aj jej rodičia meno? To sa dozviem asi v daľšej kapitole... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama