8. kapitola

25. října 2007 v 21:27 |  Jiný svět=Nový život
A je tu další. Jen doufám že tam není moc chyb, protože jsem to psala celkem narychlo. Chtěla bych všem moc poděkovat za komentáře a zároveň poprosit ty co je nepíšou, aby se jednou překonali a taky něco napsali. Vážně mě to potěší a motivuje k dalšímu psaní. Přeji pěkné čtení.

Konečné rozhodnutí
Chris s Hermionou spaly už celý týden. Brumbál už začínal být lehce nervózní, protože nečekal že by opravdu mohly spát tak dlouho. Nikdo přesně nevěděl, co se s těma dvěma právě děje, mohli jen spekulovat.
Bylo zrovna odpoledne a madame Pomfeyová dělala pravidelnou prohlídku obou děvčat, když náhle obě naráz otevřely oči.
"Konečně jste se probudily, už jsme začínali mít starosti. Jak vám je?" starala se hned ošetřovatelka.
"Dobře." odpověděly obě současně a usmály se na sebe.
"To jsem ráda. Hned vám přinesu nějaké jídlo a pak zajdu pro profesora Brumbála." holky se nestačily ani pořádně posadit a až jim podávala podnos se snídaní a pak zase někam odběhla.
"Tak co jaké byly sny?" podívala se Hermiona na Chris a zároveň se na ní zašklebila.
"Krásné."odpověděla s ironií v hlase Chris.
"Ale teď vážně, je to strašně zvláštní pocit. Mám v hlavě plno nových informací. Najednou toho vím strašně moc a nejen to co se učí na škole. Je to opravdu zvláštní. Ale jedna věc mě překvapuje. Čekala jsem, že až se probudím tak mě z tak velkého množství nově získaných informací bude bolet hlava, ale vůbec mě nic nebolí." Hermiona se usmála a odpověděla:
"S tím jsem počítala a proto jsem tam přidala i pár bylin proti bolení hlavy."
"Jsi vážně úžasná." usmála se Chris.
Z jejich rozhovoru je vyrušilo otevření dveří, ve kterých se objevil Brumbál.
"Dobré odpoledne dámy, jak vidím tak je vám dobře, což jsem velice rád. Doufám že vše dopadlo podle plánu." s touto otázkou se otočil na Chris.
"Vím toho snad ještě víc než normální student. Klidně si mě můžete vyzkoušet."
"Myslím, že to není nutné. Nuže nebudu vás déle zdržovat. Přeji příjemný zbytek odpoledne." Brumbál se chystal se odejít, ale u dveří se ještě otočil na Hermionu.
"Doufám, že tu s námi ještě nějakou chvíli zůstaneš?"
"Ráda bych, ale zítra musím do práce. Po večeři budu muset odjet." odpověděla smutně.
"To je škoda. Tak tedy na večeři." s tím odešel.
Holky strávily zbytek odpoledne na ošetřovně, kde si povídaly. Chris se Hermiona velice zamlouvala a rozuměla si s ní. Hermiona jí vyprávěla všelijaké příběhy ze školy, které prožila s Harrym a Ronem. Chris jí zase na oplátku vykládala její příhody. Bavily s tak dobře, že mále prošvihly večeři.
Po večeři však nastalo loučení.
"Tak se měj pěkně a ještě jednou ti moc děkuji za to, co jsi pro mě udělala." loučila se Chris.
"Nemáš vůbec zač. Přeji ti hodně štěstí v novém životě a doufám, že se ti tam bude líbit ať se vrátíš kamkoliv." Hermiona ještě naposledy objala Chris a pak se vydala ven, kde pomalu začínal večer.
Chris se vrátila zpátky na ošetřovnu, lehla si a začala si číst nějakou knihu. Po chvíli toho však nechala, protože se na ni nemohla vůbec soustředit. Hermiona ji totiž připomněla věc, na kterou úplně zapomněla. Teď když už je všechno zařízené si bude muset rozhodnout kam půjde. Od té chvíle na to musela pořád myslet. Kam jen půjdu. Opakovala si dokola. K vůli této věty nemohla ještě hodně dlouho usnout.
Ráno, po snídani se stavila za Brumbálem.
"Dobrý den, neruším?"zeptala se slušně Chris.
"Ne nerušíš. Co pro tebe můžu udělat?
"Chtěla bych se vás na něco zeptat. Teď když už jsem čarodějka a taky už znám tolik kouzel a jiných věcí , tak mě asi už budete chtít poslat do minulosti že?"
"No, ono záleží na tobě. Jestli ses už rozhodla, do jaké doby se chceš vrátit tak to můžeme uskutečnit třeba hned zítra."
"Včera večer jsem o tom uvažovala a už jsem asi rozhodnutá a myslím si, že prodlužovat to nemá smysl."
"Dobrá, tak já ještě zařídím pár maličkostí a zítra po snídani se za mnou stav."
"Děkuji, tak teda zítra. Naschle."
Chris se potom celý den procházela po pozemcích a ještě zvažovala své rozhodnutí. Bylo to pro ní velice těžké, ale nakonec se rozhodla a jen doufala, že to bylo správné rozhodnutí. V noci nemohla vůbec spát. Měla v sobě plno různých pocitů: strach z toho co jí tam čeká, byla nervózní, ale na druhou stranu se těšila. Nakonec se jí podařilo usnout, i když velice neklidným spánkem.
Ráno se vzbudila velice brzo, teprve začínalo svítat, ale jí už se spát nechtělo. Oblékla se a stoupla si k oknu a pozorovala krásný východ slunce. Po nějaké době se vydala na snídani. Dneska si dala se snídaní na čas, nikam nespěchala. Když se pak vydala za Brumbálem, narazila ve Vstupní síni na Harryho.
"Ahoj, co tu děláš?" zeptala se nechápavě Chris.
"Čau, no tak to kdybych věděl. Včera mi Brumbál posla sovu, že za ním mám přijít. Ty asi nevíš o co jde že?
"Tak to máme stejnou cestu. No myslím si, že vím proč tě zavolal. Dneska se totiž vracím do minulosti." s těmito slovy se vydali směrem k řiditelně. Za pár minut už oba seděli k křeslech před Brumbálem.
"Nuže, ještě před tím než nám Chris oznámíš, do jaké doby se vracíš, tak bych ti chtěl něco dát." vytáhl středně velký měšec a položil ho na stůl.
"Toto je bezedný měšec, ve kterém máš všechny peníze z trezoru tvých rodičů, nechla jsem je sem poslat. Není jich zrovna málo, tak na ně dávej pozor." poté ho Chris podal.
"Teď už nám jen řekni jak ses rozhodla." Brumbál se podíval na Chris a posadil se do křesla.
"No, když jsem se poprvé dozvěděla, že mám možnost se vrátit do minulosti a změnit ji, tak mě hned napadlo, že se vydám do doby, kdy umřeli moji rodiče a zabráním tomu. Pak mě ale Harry požádal jestli bych se nemohla vrátit do doby, kdy žili jeho rodiče a změnit tak jejich osud a tím i jeho. Od té doby jsem o tom pořád přemýšlela a nemohla se rozhodnout, až do doby něž jsem si povídala s Hermionou. Ta mi vyprávěla co všechno s Harrym zažili a já pochopila jak měl Hary těžký život a co všechno pro svět udělal. Proto jsem se nakonec rozhodla, že se vrátím do doby kdy studovali jeho rodiče a pokusím se je zachránit a nejen je, protože si myslím že si to Harry zaslouží za to, co všechno dokázal a co všechno pro svět obětoval." Chris se otočila na Harryho, kterému zatím moc nedocházelo co právě řekla. Pomalu se na ní taky otočil a šlo na něm vidět že má slzy na krajíčku. Potom najednou vstal a beze slova objal Cris. Ta se jen usmála.
"Děkuji, děkuji. Nevím co víc říct." promluvil po chvíli Harry.
"Tak myslím, že ses rozhodla správně. Teď ještě chvíli počkej. Napíšu dopis tehdejšímu řiditeli, což znamená mě a všemu mu v něm vysvětlím." nastalo asi pěti minutové ticho, při kterém bylo slyšet jen škrábající brk.
"Nuže myslím, že je to vše." s tím podal Chris ještě zapečetěný dopis, který si hned schovala pod bundu.
"Mohla by jsi mi prosím tě půjčit tvojí knihu. Myslím tu rodovou." zeptal se Chris Brumbál. Ta vytáhla knihu a podala mu ji. Brumbál nalistoval příslušnou stranu a položil ji na stůl.
"Doufám, že se ti tam bude líbit a že tam budeš spokojená a hlavně šťastná." loučil se Brumbál a Harry se k němu připojil.
"Ještě jednou ti strašně moc děkuji a měj se tam pěkně." s těmito slovy naposledy objal Chris.
"No a co mám udělat teď?" zeptala se Chris Brumbála po tom co jí Harry pustil.
"Tady v knize přečti tento odstavec a to by mělo být vše. Tady alespoň podle knihy." odpověděl Brumbál.
Chris se zadívala do knihy a začala nahlas číst:
"Já vyvolená dědička rodu Ochránců přírody chci vyplnit svůj osud. Volám tě přírodo, aby jsi splnila slib, který jsi dala a poslala mě do minulosti a to přesně do doby, kterou jsem si vybrala. Žádám tě přírodo, splň svůj slib a pomož mi ke štěstí tak jak ses kdysi zavázala."
Chris dočetla a čekala co se stane. Nejednou se kolem ní začal zvedat vítr a začala se pomalu otáčet. Chris cítila zvláštní pocit, který neuměla popsat. Řiditelna se začala pomalu rozplývat až úplně zmizela a Chris viděla jen točící se vítr. Po chvíli začala zase rozeznávat nějakou místnosti. Přestala se točit a konečně si mohla prohlédnout místo, kde se objevila. K jejímu úžasu stála zase v řiditelně a ta byla až na pár maličkostí úplně stejná jako tak předchozí. Z jejího zamyšlení ji vyrušil známý hlas.
"Dobrý den slečno, mohla by jste mi říct jak jste se najednou ocitla v mé pracovně?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jane245 Jane245 | Web | 25. října 2007 v 21:54 | Reagovat

UUUUUUUUUUUUUUUUUUUUuzasnaaaaaaaaaaaaaaaaaaa kapitolka :D som uplne nadsena. pridas zajtra dalsiu, ked mate tie prazdniny???

2 Naiad Naiad | Web | 25. října 2007 v 23:28 | Reagovat

Super kapitola! Ani jsem ještě dneska nečekala, že by se mohla objevit :-) a jsem strašně ráda, že se tak stalo :-)

Všem asi bylo jasné, že si vybere dobu Pobertů (a samozřejmě jsem za to ráda) Jen mě zajímá, jak to všechno chce ještě udělat... A samozřejmě jestli tam bude nějaký ten vztah (jestli ano tak předpokládám se Siriusem...) Radši nad tím přestanu přemýšlet a počkám si na tvou verzi... a doufám, že když už máme ty prázdniny, tak by zítra mohla přibýt další kapitola... slibuju, že i já se budu snažit :-D

3 Silmarilien-Palantírilien Silmarilien-Palantírilien | E-mail | Web | 26. října 2007 v 10:00 | Reagovat

heh, takže se nakonec rozhodla splnit harryho přání. nu, trošku mě to mrzí, ale tak byla to její volba, že? :-)

heh, taky bych chtěla být natolik inteligentní jako hermiona. taková výměna informací se mi dost zamlouvá :D

4 Denisa Denisa | 26. října 2007 v 13:15 | Reagovat

nádherný už se těším jak se ji bude v době pobertů dařit třeba by se tam mohla s někým dát do hromady(z pobertů)

5 Vala Vala | 26. října 2007 v 17:35 | Reagovat

Úžasný!! Nemám slova.

6 pantherka pantherka | Web | 26. října 2007 v 18:29 | Reagovat

teda...Chris měla docela štěstí, že měla svoje vědomosti sdílet s Hermionou :D Kdyby to byl takový Ron, nevím, nevím, jak by to dopadlo :o) Jinak super kapitolka a komentář ti určitě napíšu :D

7 Merisa Merisa | Web | 27. října 2007 v 13:18 | Reagovat

skvělej konec;))

8 markki markki | Web | 28. prosince 2007 v 22:57 | Reagovat

páááni!!:)tahle povídka je fakt úžasná!už se těším až si přečtu další kapči...jsem napnutá jak špagát a tešim se až se chris setká s harryho rodiči...:))je to fakt bezvadná povídka...:)

9 Pád´o - girl Pád´o - girl | E-mail | Web | 30. prosince 2007 v 22:38 | Reagovat

téda všechna čest , máš to skvěle vymyšlený , nechceš se  spřátelit ? pls písni mi na blog:)))

10 alex alex | E-mail | Web | 4. ledna 2008 v 19:38 | Reagovat

super, co víc říct. jsi prostě skvělá a jsem zvědavá, jak to bude pokračovat - jdu na další kapitolu.

11 Andromeda Andromeda | Web | 14. února 2008 v 11:58 | Reagovat

SUPER :D Idem nedočkavo na daľšiu kapitolku :D

12 verča verča | 16. března 2008 v 12:21 | Reagovat

no změnit budoucnost dá sakra fušku co se týče záchrany mnoha životů...tak nevim nevim asi bych si to naplánovala víc do detailu aby se to nezpackalo...ale to by bylo hróozně zdlooouhavý.....:-D jinak se mi povídka zamlouvá;-)

13 verča verča | 16. března 2008 v 12:25 | Reagovat

jo a eště k Brumbálovi...to je kliďas já kdyby se vedle mě někdo najednou objevil tak se pořááádně leknu:-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama