5. kapitola

26. ledna 2008 v 22:31 |  Přítomnost nebo Budoucnost?
Ahojky!!!! Po dost dlouhé době taky vkládám další kapitolu. V anketě jste si odhlasovali, že jako další chcete k PnB a tak ji tady máte. Chtěla bych se ještě jednou omluvit, že to tak dlouho trvalo, ale pololetí je pololetí, doufám že mě chápete. Také bych chtěla poděkovat za minulé komentáře, vážně mě potěšily a doufám že jich teď bude ještě víc. Tak a teď se do toho můžete pustit:-)

Je to tu zas!
Uběhly dva týdny od doby, co byl Sirius v budoucnosti. Ze začátku na něj kluci stále naléhali, aby jim vykládal, jaké to tam bylo a co viděl, ale teď už ne. Pomalu, ale jistě už to pouštěli z hlavy.
Bylo pondělí dopoledne a kluci seděli na hodině kouzelnických formulí.
"Tak co Reme, jak se těšíš na středu?" zeptal se James kamaráda, sedícího po jeho pravé straně a zároveň ladným pohybem mávl svou hůlkou ve vzduchu. Ze začátku se nic nedělo, ale po chvíli se nad jedním klukem sedícím na opačné straně učebny vytvořil bouřkový mrak. Zahřmělo a z mraku se spustil ohromný liják, který během vteřiny chlapce dokonale promočil. Rozzuřený chlapec s mastnýma, teď však dokonale mokrými vlasy, vrhl na čtveřici nebelvírských vražedný pohled. Ti se však tvářili jako neviňátka, ale jakmile se zmijozelský chlapec otočil, vybuchli v hlasitý a nefalšovaný smích.
"To se ti povedlo Dvanácteráku." pochválil Jamese Sirius a zároveň ho poplácal po zádech.
"Na co ses mě to předtím ptal?" zeptal se Remus s úsměvem, zatím co se třídou ze všech stran ozýval obrovský smích.
"Jak se těšíš na středeční večer?" když to Remus uslyšel, zmrzl mu úsměv na rtech.
"Strašně, už se nemůžu dočkat." dopověděl ironicky.
"Ale no tak Náměsíčníku, neboj se! Užijeme si to." snažil se mu zvednout náladu Sirius, který okamžitě pochopil, o čem je řeč.
"Co se bude dít ve středu?" zeptal se nechápavě tlouštík, sedící vedle. Sirius protočil oči a podíval se na Jamese, který se snažil tlumit smích.
"Někdy vážně přemýšlím, jestli v té své kebuli nemáš místo mozku obložený sendvič, Péťo! Ve středu je přece úplněk." poslední slova zašeptal, aby ho nikdo neslyšel. Petr se zatvářil, jako že to konečně pochopil a usmál se.
Z jejich rozhovoru je vyrušil písklavý hlas profesora Kratiknota.
"Pánové tohle není žádný povídací kroužek, ale vyučovací hodina. Tak prosím, do práce. Jo a ještě jsem se chtěl zeptat, nevíte čirou náhodou, kdo vykouzlil nad panem Snapem ten bouřkový mrak?" zeptal se jich podezíravě.
"Ne." odpověděli svorně. Profesor na ně vytřeštil oči a pousmál se.
"To je škoda, protože to bylo opravdu perfektně provedené kouzlo a chtěl jsem tomu dotyčnému přidělit nějaké body, ale když o tom nic nevíte." s tím se otočil a odešel.
Kluci se na sebe nechápavě a zároveň vyjeveně podívali. Nestačili však nic říct, protože se ozval zvon, který ohlašoval konec hodiny. Kluci si sbalili věci a vydali se do Velké síně na oběd.
Posadili se ke stolu a hned si začali nabírat brambory. James se rozhlédl po nebelvírském stole a zpozoroval, že kousek od nich sedí Evansová a její kamarádky. Sehnul se pro svojí školní brašnu a vytáhnul z ní kus pergamenu, inkoust a brk. Jeho kamarádi na něj s plnou pusou koukali, ale nic neříkali. James v rychlosti něco napsal na pergamen a poté vytáhl hůlku a zašeptal nějaké kouzlo. Pergamen se sám od sebe poskládal do papírové vlaštovky, zvedl se do vzduchu a odletěl k obědvajícím holkám.
Po chvíli ladně přistála před dívkou s ohnivě rudými vlasy a zářivě zelenýma očima. Nechápavě se na ni podívala a sledovala, jak se mění zpět na kousek pergamenu. Zvedla oči od dopisu a podívala se na své kamarádky, které ji zvědavě pozorovaly. Zvedla pergamen a dala se do čtení. Čím víc se blížila ke konci, tím víc se mračila, až nakonec byla úplně rudá vzteky. Rychlým a zlostným pohledem přejela stůl a zastavila se až už Jamese.
"Kdyby se dalo zabíjet pohledem, tak už dávno ležíš tuhý pod stolem Dvanácteráku." konstatoval Remus směrem k Jamesovi. Ten se podíval na Lily, která právě trhala pergamen, na co nejmenší kusy dokázala. Sirius by přísahal, že na kratičký okamžik viděl v kamarádových očích smutek, ale ten v zápětí nahradil naprostý nezájem.
"Co bylo v tom dopise, že to Evansovou tak rozzuřilo?" zeptal se Sirius.
"Pozval jsem ji na rande a taky jsem ji napsal, jak moc rád jsem s ní."
"A jak přesně jsi ji to napsal?" zeptal se s obavami v hlase Remus.
"Napsal jsem ji, že to co cítím, když jsem s ní, je daleko lepší, než to co cítím, když Srabusovi přetahuju trenky přes hlavu. A to je co říct, protože je to můj nejoblíbenější druh zábavy." řekl jako by nic. Sirius vybuchl v tak hlasitý smích, že se po něm otočila skoro celá Velká síň. Remus jen přetočil oči a zašeptal něco o blbcích a dál se věnoval svému obědu.
-----------------------------------------------------------------------------
Brumbál, následován Harrym a Ronem, vešel na ošetřovnu. Jakmile se tam objevili, už k nim cupitala madame Pomfreyová.
"Jsem ráda, že jste dorazil, pane řediteli. Tohle prostě musíte vidět! Ještě teď na mě jdou mdloby, když si vzpomenu na moment, kdy ho slečna Langerová přinesla!" řekla jen a vydala se k posteli, která byla zatažená bílými závěsy. Ošetřovatelka je pohybem ruky rozhrnula a jim se naskytl pohled na ležícího Siriuse a sedící Hermionu u jeho postele.
"Dobrý den pane profesore." pozdravila slušně.
"Dobrý den slečno. Už víte, co s ním je madame Pomfreyová?" zeptal se ji Brumbál a zároveň zkoumal Siriuse pohledem.
"Ne, po fyzické stránce je naprosto v pořádku. Kdybych nevěděla, že z ničeho nic omdlel, tak bych si myslela, že prostě spí."
"Myslíte, že to mám něco společného s tím, že cestoval časem?"
"Netuším, nemám s tím žádné zkušenosti, ale možné to je."
Brumbál pokýval hlavou a přistoupil k posteli. Vytáhl si svou hůlku a zašeptal kouzlo v cizím jazyce. Když se nic nestalo, zkoušel další. Všichni ho s očekáváním pozorovali, ale ni se nedělo. Po pár minutách si Brumbál schoval hůlku a zamyšleně si Siriuse prohlížel.
"Netuším z jaké příčiny je v tomto stavu. Je to pro mne opravdu záhada. Asi nám nezbývá nic jiného než čekat, jestli se neprobere. Do té doby zkusím zjistit, co to bylo za kouzlo." poté se otočil k trojici stojící u postele.
"Měli byste jít na kolej, tady mu nijak nepomůžete. A doufám, že vám nemusím říkat, abyste o tom nikomu neříkali. Můžete ho chodit navštěvovat, ale ne moc často, aby to bylo podezřelé." trojice pouze přikývla a vydala se ke dveřím.
Jakmile se ocitli ve společenské místnosti, zamířili ke svým oblíbeným místům u krbu, ve kterém pokojně plápolal oheň.
"Tak co na to říkáte? Myslíte, že na něco přijdou?" zeptal se Ron, když se posadil do křesla.
"Nevím. O tom kouzlu, co říkal Sirius, jsem nikdy neslyšela." odpověděla zamyšleně Hermiona.
"Myslíš, že za tím, co se mu stalo je to kouzlo?" zeptal se ji starostlivě Harry.
"Je to dost možné. S cestováním v čase, by se nemělo zahrávat. Bylo od nich dost nezodpovědné, že požili kouzlo, o kterém nic nevěděli."
"Já jsem rád, že to udělali. Alespoň jsem ho mohl zase vidět." řekl smutně Harry.
"Já tě chápu Harry, ale bylo to dost nebezpečné. Vždyť vůbec nevěděli, do jaké doby se dostanou."
"Brumbál na něco určitě přijde, je to přece nejmocnější a nechytřejší čaroděj na světě." řekl po chvíli Ron.
"V to doufám, ale stejně zajdu zítra do knihovny a pokusím se tam najít tu knihu, ve které je to kouzlo." odpověděla odhodlaně Hermiona.
Poté nastalo ticho, které rušil jen praskající oheň v krbu.
"Měli bychom si udělat to pojednání do lektvarů, které máme na zítra." promluvila po chvíli Harmiona. Kluci se na sebe znechuceně podívali, ale nakonec jim nezbylo nic jiného než si zajít pro pergameny a potřebné knihy.
----------------------------------------------------------------------
"To byla ale noc." řekl Sirius, jakmile vešel do společensky a praštil sebou do křesla.
"To teda byla. Takhle jsme si už dlouho nezařádili." přidal se k němu James a také se posadil.
"Jsem totálně unavený. Představa, že mám za pár hodin sedět v lavici a poslouchat nudnou přednášku McGonagallové je strašná." postěžoval si Sirius a dlouze si zívnul.
"Nápodobně. Doufám, že si Pomfreyová nenechá Remuse dlouho na ošetřovně." řekl ospale James.
"Taky doufám. Upřímně ho lituju, že tam musí být. Já bych tam nevydržel déle než jeden den! No nevím jak ty, ale já si jdu na těch pár hodin, ještě lehnout." řekl Sirius a s tím se zvedl z křesla. Došel však sotva ke schodům a spadl na zem. James se nejdříve začal smát, protože si myslel, že jeho kamarád zakopl a spadl, ale když však viděl, že se nehýbá, dostal strach a rychlým krokem k němu došel. Sehnul se k němu a obrátil ho tak, aby mu viděl do tváře.
"Siriusi! Hej probuď se! Co je s tebou." mluvil na něj James, ale nic se nedělo. Tohle mu něco dost připomínalo. Pak si vzpomněl na to, co se stalo před dvěma týdny, a zhrozil se.
"Ne to snad ne! Je to tu zas! Siriusi prosím tě probuď se!" přímo žadonil James, ale s jeho kamarádem to ani nehnulo. Pane bože co teď budu dělat? Kdyby tu byl, alespoň Remus, ten by věděl. Budu muset někoho zavolat. Tohle už je vážné. Proběhlo mu hlavou. Hbitě se postavil a vyběhl ze společenky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 KiVi KiVi | Web | 26. ledna 2008 v 23:15 | Reagovat

juchůůůůůů konečně!!! Já už myslela že mě z toho čekání klepne:))) Sem ráda že se zase dostane do budoucnosti:))) No každopádně na další kapitolu se hrozně moc těšim protože tohle je tvoje nejlepší povídka :)))

2 Silmarilien-Palantírilien Silmarilien-Palantírilien | Web | 27. ledna 2008 v 9:55 | Reagovat

Skvělé. :o) Jsem ráda za další nový díleček. Už jsem pomalu přestávala doufat... :oops: :-)

3 Lali Lali | 27. ledna 2008 v 10:37 | Reagovat

moc pěkná kapitolka, honem další!!! ;)

4 Lightsoul Lightsoul | Web | 27. ledna 2008 v 11:02 | Reagovat

jéééééééééééé konečně, ale musím uznat, že se mi to čekání vyplatilo. Je to fakt moc hezký a už se moc těším na další kapitolku :-))))

5 Verush;) Verush;) | Web | 27. ledna 2008 v 14:26 | Reagovat

jujky konečně dAlší,vážně se ti to povedlo a těším se na další...

6 medea SB medea SB | Web | 28. ledna 2008 v 12:28 | Reagovat

hurááá..jsem se konečně dočkala nějaké kapitolky..super..perfektní

7 medea SB medea SB | Web | 28. ledna 2008 v 12:29 | Reagovat

je to napínavé..zajímamě co bude dál..tak honem další, ju?!

8 Balla Balla | 29. ledna 2008 v 9:29 | Reagovat

Hej héj?! To nemyslíš vážně, takhle to tu useknout?!

9 Nessa Nessa | Web | 29. ledna 2008 v 15:10 | Reagovat

Konečně další kapča :-) Stejně úžasná jako ty předchozí. Fakt se ti povedla! Doufám že další bude brzooo.

10 manik manik | E-mail | Web | 30. ledna 2008 v 14:19 | Reagovat

Moc pěkná kapča, jen mi přijde kapánek kratší

11 rose rose | E-mail | Web | 3. února 2008 v 19:49 | Reagovat

Bezva :)je to úplně super doufám, že brzo napíšeš další :)

12 catriona Iceygaze catriona Iceygaze | E-mail | Web | 9. února 2008 v 12:56 | Reagovat

No páni. Úplně náhodou jsem narazila na odkaz na tvoji stránku a přečetla si dosavadní kapči této povídky. Můžu říct jediné: je skvělá a jsem zvědavá jak to bude pokračovat :D

Mám ale menší dotaz: zda bys nechtěla spřátelit svůj blog s mou stránkou :) Popřípadě uveřejnit svou povídku i tam. Je fakt dobrá ;)

13 Andromeda Andromeda | Web | 13. února 2008 v 21:31 | Reagovat

Skveléééé :D

14 Naiad Naiad | Web | 19. února 2008 v 19:29 | Reagovat

Super :-) nenašla jsem zatím dost času si to přečíst a jsem ráda, když jsem ten čas našla :-) opravdu skvělé :-)

15 MarryT MarryT | Web | 19. března 2008 v 21:42 | Reagovat

Jj pěkné!!! Zbytek si dočtu asi až zítra, ale vypadá to na dost zajímavou povídku ;-)

16 Ar-lee Ar-lee | Web | 24. listopadu 2008 v 14:34 | Reagovat

:-D Ten James to teda vymňoukl. :-D :-D  Jinak super.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama