22. kapitola

20. února 2008 v 13:51 |  Jiný svět=Nový život
Nejprve bych vám chtěla poděkovat za vaše komentíky. Vždycky když si je čtu tak mě strašně potěší. No a právě vaše komentáře mě tak povzbudily a díky tomu jsem tak rychle napsala další kapitolku:-)takže se do ní můžete pustit a potom zanechat nějaký ten komentík:-)

Tak to už je vážně moc!
Chris se ráno vzbudila poměrně brzy, slunce teprve vycházelo zpoza Zapovězeného lesa. Potichu se zvedla, aby nevzbudila své kamarádky a vydala se do koupelny. Došla k umyvadlu, nad kterým bylo nástěnné zrcadlo. Když se do něj podívala, nemohla uvěřit vlastním očím. Vypadala strašně. Oči měla celé opuchlé od pláče, navíc byly zespod olemované obrovskými černými kruhy a ještě k tomu byla v obličeji strašně bledá. Vůbec nechtěla věřit, že se za jednu noc dokáže člověk tak strašně změnit. Svlékla se a vešla do sprchy.
Z koupelny vyšla zhruba za půl hodiny. Holky ještě stále poklidně spaly a tak se Chris potichu oblékla, vzala si věci, které bude potřebovat na dnešní hodiny a vyšla z pokoje do společenské místnosti. Ta už byla celá prosvětlená zlatými slunečními paprsky. I když byla polovina září, sluníčko stále ještě příjemně hřálo. Posadila se na parapet okna a pozorovala krajinu, která se nacházela kolem Badavického hradu a zároveň se snažila zapomenout na včerejší den.
Po chvíli se už začali z ložnic loudit, první hladoví studenti, kteří mířili na snídani. Nikdo si jí moc nevšímal, za což byla nesmírně vděčná. Když se po nějakém čase rozhodla jít na snídani, uslyšela dva rozzuřené hlasy, které vycházely z chlapeckých ložnic.
"Vůbec nechápu, co se to s tebou děje. Hrozně ses změnil! Chováš se jako ti arogantní kreténi ze Zmijozelu! Teď se chováš jako pravý Black!" křičel jeden. Když se Chris zaposlouchala, poznala že patří Jamesovi.
"Asi to bude tím, že jsem Black! A pro tvou informaci jsem se nezměnil! Tohle je moje pravé já! Když si vzpomenu na to, jak jsem se choval doposud, dělá se mi z toho zle. Nechápu, jak jsem to tu mohl těch pět let vydržet!" křičel druhý hlas. Ten Chris okamžitě poznala. Byl to Sirius. Když ho uslyšela, najednou se jí sevřelo srdce.
"Fajn, tak si běž za tou svou povedenou rodinkou! Klidně si sbal všechny ty své hadříky a přestěhuj se k těm slizkým hadům, když je ti z nás tak zle!" Jamesův rozzuřený hlas se rozléhal celou společenskou místností.
Pak prudce třískly dveře a bylo slyšet, že někdo schází dolů po schodech. Po pár vteřinách se dole objevil, ještě vzteky rudý James. Rozhlédl se po místnosti a už chtěl odejít, když si všiml sedící Chris a vydal se směrem k ní.
"Ahoj, můžu si přisednout?" zeptal se hlasem, který byl k nerozeznání, od toho který slyšela před chvílí. Byl plný starosti.
"Jo jasně. Jak vidím, neměl jsi zrovna příjemné ráno," otočila se k němu smutně.
"Ne to fakt neměl," řekl a zároveň se podíval směrem k chlapeckým ložnicím.
"Pohádal jsem se, se Siriusem," pokračoval. Bylo na něm vidět, že je z toho smutný.
"A můžu se zeptat proč?"
"No víš…vlastně to bylo kvůli tobě," řekl nejistě.
"Ptal jsem se ho, co se mezi vámi včera stalo a proč byl na tebe tak hnusný. No a on po mě hned vyjel, že mi do toho nic není, no a zbytek jsi už zřejmě slyšela. Nechápu, co se s ním stalo. Takhle se ke mně ještě nikdy nechoval," odpověděl smutně James.
Když ho Chris poslouchala, začínaly se jí do očí zase dostávat slzy. Rychle od něj odvrátila pohled, aby to neviděl. Avšak James si toho všiml a nejraději by si v tu chvíli nafackoval. Bože já jsem takový idiot! Ona určitě nepotřebuje slyšet to, jak se Sirius změnil! Včera to poznala sama.
"Nepůjdeme na snídani?" snažil se rychle zavést řeč na jiné téma. Chris přikývla a tak se společně vydali směrem do velké síně.
Celý den proběhl relativně v klidu. Samozřejmě už u oběda celá škola věděla, co se včera večer stalo mezi místním kasanovou a tou novou holkou. Tato zpráva se stala hlavním tématem dne a hned za ním byla další nečekaná skutečnost, která zaskočila snad všechny obydlete hradu. Black se nebavil s Potterem. Nejznámější dvojka na celém hradě se rozešla. Kdekoliv jste přišli, mluvilo se jen o těchto dvou novinkách.
Uběhlo už pár dní a Chris stále vypadala jako tělo bez duše. S nikým se nebavila a vyhledávala osamocená místa, kdy většinou plakala. Na hradě byste nenašli smutnějšího člověka. Jediný kdo se jí vyrovnával, byl James. Stále se ještě se Siriusem nebavil a bylo na něm vidět, že to nese velice těžce. Většina lidí ho chápala, protože i oni si všimli té strašné změny v Sinusovém chovaní. Skoro celá Nebelvírská kolej se s ním nebavila, protože kdokoliv z nich na něj promluvil, vysloužil si znechucené pohledy a nadávky.
Největší rána pod pás však přišla dnes. Chris šla právě na hodinu lektvarů, doprovázená skoro celým svým ročníkem. Když však přišli do chodby, kde se nacházela učebna, nevěřili vlastním očím. Před nimi stáli Zmijozelší, což nebylo tak překvapující, ale to co je zarazilo, byl fakt, že společně s nimi tam stál Sirius a vypadalo to, že se dobře baví. Nikdo to nemohl pochopit, Sirius a Zmijozelší pohromadě a ještě k tomu se přátelsky baví? Tak to je už vážně moc!
"Co tak čumíte?!" zeptal se ji nenávistně Malfoy.
"To neumíte ani odpovědět?" divila se Blacková a zároveň je probodávala posměšným pohledem.
Avšak stále nikdo z Nebelvíských se neměl k odpovědi.
"Já bych se tomu moc nedivil, sestřenko. Oni byli vždycky trochu pomalejší," ozval se po chvíli Sirius a zároveň objal Belatrix kolem ramen. Všichni Zmijozelší se začali hlasitě smát a společně s mini i Sirius.
Tak tohle bylo na jeho spolužáky už opravdu moc. Zvláště Poberti vypadali, že to s nimi za chvíli sekne.
Nejdnou se otevřely dveře a v nich stál profesor, který je vyzval, ať jdu dovnitř. Chris okamžitě zamířila do druhé lavice, kde si společně s ní sedla i Lenka a Lily.
"Dobrý den třído. Doufám, že jste všichni vypracovali esej, který jsem vám minule zadal. Po hodině ho prosím zanechte na mém stole. No a teď už k dnešní hodině. Dnes si vyrobíme Uspávací lektvar. Víte někdo, k čemu se používá?" zeptal se profesor a rozhlédl se po třídě.
Avšak ruku zvedli pouze dva studenti, Lily a Snape. Chris tento lektvar velice dobře znala, ale neměla náladu na sebe strhávat pozornost a tak nehnutě seděla.
"Ano pane Snape?" vyvolal ho Křiklan.
"Osoba, která tento lektvar vypije, usne na 24 hodin," odpověděl tichým hlasem.
"Správě, sice je to stroze řečeno, ale máte pravdu, 10 bodů pro Zmijozel. Postup přípravy tohoto lektvaru najdete na straně 50. Můžete se pustit do práce."
Všichni jako na povel začali listovat v učebnici lektvarů a hledali příslušnou stránku. Jediná Chris se pomalu zvedla a přešla ke skříňce s přísadami. Nepotřebovala postup, díky Hermioně přesně věděla, co má dělat a co k tomu potřebuje. Často teď vzpomínala na události tohoto léta. Připadalo jí to jako roky, co potkala Harryho, ale ve skutečnosti to byly pouhé 2 měsíce. Mnohokrát teď přemýšlela nad tím, jestli udělala správně, že se rozhodla vrátit právě do této doby. Byla tak zamyšlená, že když se otáčela od skříňky, do někoho vrazila.
"Můžeš dávat laskavě pozor, nemehlo! Vůbec nechápu, jak jsem s někým takovým mohl chodit," řekl posměšně Sirius a vrátil se zpátky k lavici.
Chris zůstala stát, jako zkamenělá. Tohle už na ni bylo vážně moc. Otočila se k lavici, kde sděl Sirius, který právě něco se smíchem vyprávěl Zmojizelským a vesele se u toho smáli. Cílila, jak se jí oči zase zaplavují slzami. Jak - jak mohl něco takového říct? Prolétlo jí hlavou. Chtěla se vydat ke své lavici, když však udělala první krok, zatočila se jí hlava a celá učebna se jí začala pomalu ztrácet v mlze.
Chris pomalu otevřela oči. Vůbec nechápala, co se stalo. Venku už byla tma a ona ležela v nějaké posteli povlečené bílými prostěradly. Pak si všimla osoby sedící vedle její postele. Pokusila se posadit, když se však pohnula, zatočila se jí zase hlava a tak to raději vzdala.
"No konečně! Už jsem se bála, že se neprobudíš," řekla šťastně Lily, jakmile zpozorovala, že je její kamarádka vzhůru.
"Co se stalo?" zeptala se nechápavě Chris.
"Omdlela jsi, na hodině lektvarů. Madame Pomfreyová říkala, že to bylo z vyčerpání," odpověděla zdráhavě Lily.
Chris pouze přikývla a když si vzpomněla na poslední události, které si z hodiny pamatovala, stekla ji slzy po tváři. Lily ji smutně pozorovala. Moc dobře věděla, na co, teda spíše na koho právě myslí. Bylo ji Chris líto.
"Chris já vím, že tě to se Siriusem strašně vzalo, ale neměla by ses takhle kvůli něho trápit," řekla po chvíli nejistě Lily.
"To se ti lehce řekne, zkoušela jsem na něj zapomenout, ale nejde to. Já ho miluju." Bylo to poprvé, co se o tom s Lily bavila.
Lily se na ní smutně podívala a pak jí objala.
"Čas vyléčí všechny rány," snažila se jí uklidnit.
"Já to ale nedokážu, nemůžu na něj zapomenout," vzlykala dál Chris.
Lily se od ní odtáhla a podívala se jí do očí.
"Ale nemůžeš si takhle ubližovat. Na světě je spousta dalších kluků."
Chris se nad tím zamyslela. Věděla, že má Lily pravdu. Měla by se sebrat a začít zase žít. Přece nebude Blackovi dopřávat to potěšení, aby se díval na to, jak jí zničil. I když v koutku duše věděla, že ho nikdy nepřestane milovat. Oplatila Lily pohled a usmála se na ni.
"Máš pravdu."
"Tak se mi líbíš. To je ta stará Chris!" zasmála se Lily. To však neměla dělat, protože tím dala signál madame Pomfreyové, že někdo ruší klid pacientů.
"Co se to tady děje? Tady je ošetřovna, pacienti potřebují klid. Budu vás muset požádat slečno Evansová, abyste odešla," řekla přísně ošetřovatelka.
Lily naposledy objala Chris a pak se vydala zpátky na kolej. Ošetřovatelka pak ještě prohlédla Chris a dala jí vypít nějaký odporný lektvar. Když ho Chris pila, pozvala že je to lektvar na bezesný spánek, za který byla nesmírně vděčná.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Udělej mi radost a klikni:-)

Klik:-):-):-)

Komentáře

1 KiVi KiVi | Web | 20. února 2008 v 14:34 | Reagovat

téda hustý...ten Siri je zmetek i když za to nemůže....až nějak zmizne to kouzlo tak si snad bude všechno pamatovat aby měl nějaký výčitky svědomí...fňuk...sem zvfědavá jak to kouzlo prolomí...:)

2 phoebe phoebe | 20. února 2008 v 15:05 | Reagovat

krásná kapitolka i když smutná rychle další kapču :-)

3 Illandris Illandris | Web | 20. února 2008 v 15:45 | Reagovat

Úžasný. Chudák Chris, je mi jí vážně moc líto. Doufám, že se s Blackem zase usmířej.

Těším se na další:D

4 Magda Magda | 20. února 2008 v 16:25 | Reagovat

Tak já si tedy myslím, že v tom všem má asi prsty Belatrix. Asi na něj použila nějaké kouzlo nebo lektvar, protože on - Sirius by se jen tak nezměnil. To vážně asi ne. Ale byla tahle kapitola krásná opravdu ano. Snad se to mezi Chris a Siriusem urovná. :)

5 Lali Lali | 20. února 2008 v 16:33 | Reagovat

krasná kapitolka!!!! Už se moc těším na další!!!

6 medea medea | Web | 20. února 2008 v 16:45 | Reagovat

já už snad ani nedoufala..že ji napíšeš..

paradní..stálo to zato..i já doufám, že se to mezi nima zase zlepší..byla by to škoda :)

7 jita jita | 20. února 2008 v 18:31 | Reagovat

pises hezky a rychle.

belatrix ho nejak vidira ze jo!! a on se k nim potom vrati......tede jestli ho k sobe vemou....kdyz je tak urazel...

8 Anusz Anusz | Web | 21. února 2008 v 11:11 | Reagovat

tahle povídka mě opravdu dostala je opravdu uzasna to jak se sirius zmenil v tom bude neco jiného neuim si siriuse takhle predstavit. Konečne jsem to dočetla a nemůzu se dockat na dalsi

9 Naiad Naiad | Web | 21. února 2008 v 13:01 | Reagovat

Siriusova změna je opravdu příšerná, nedokážu si představit, že by se takhle začal chovat někdo z mých kamarádů, natož můj kluk... Je jisté, že je pod nějakým kouzlem nebo lektvarem a doufám, že James nebo Chris brzy příjdou na to, co se to s ním vlastně děje... jinak pěkná kapitola, jsem zvědavá, jak to všechno ještě dopadne... těším se na další :-)

10 luckily luckily | Web | 22. února 2008 v 16:29 | Reagovat

skvělá kapitolka....:) moooc se ti povedla...:) a myslím si, že v tom má prsty ta hnusná kráva Bellatrix...:) promiň za to vyjádření, ale já ji prostě nemám ráda...:D

11 alex alex | E-mail | Web | 23. února 2008 v 18:09 | Reagovat

hnusák Sirius! máš to hezky napsané, jen tak dál.

12 Ivi Ivi | 27. února 2008 v 11:34 | Reagovat

mohla bych mit jednu otazku?cekam kdy se objevi Christininy schpnosti...aby jim ukazala ceho je loket...a ono nic...

13 Sara Sara | 27. února 2008 v 15:36 | Reagovat

jj moc hezká kapitola pls další!!!!!

14 Hany Hany | 5. března 2008 v 11:17 | Reagovat

Teprve dnes jsem jsem si přečetla celý tvůj blog a moc se mi tvoje povídka líbí. Moc se těším jak bude pokračovat.

15 verča verča | 16. března 2008 v 14:14 | Reagovat

jen jsem zvědavá jestli jim konečně dojde že siriho ovlivnuje kouzlo

16 Terka Terka | 23. března 2008 v 11:11 | Reagovat

Rycle další kapitolu...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama