6.kapitola

13. února 2008 v 18:57 |  Přítomnost nebo Budoucnost?
Ahojky tak jak jsem slíbila jsem tu s další kapitolkou. Ale musím se přiznat, že je taková o ničem. Moc se mi nelíbí, ale i přesto doufám, že u ni zanecháte nějaký ten komentář. Moc by mě to potěšilo.:-) Jo a ještě bych chtěla tuhle kapitolku věnovat KiVi a Medee SB za to že byly tak nedočkavé a také za to že píšou komentíky.Doufám, že se vám kapitolka bude líbit.:-)

Sirius Roden
James vyběhl ze společenky a vydal se chodbou, směrem ke kabinetu ředitelky jeho koleje, profesorce McGonagallové. Po chvíli se celý udýchaný zastavil před dřevěnými dveřmi. Tohle bude má smrt! Jestli to přežiju, tak už všechno! Proběhlo Jamesovi hlavou, když zvedal ruku k zaklepání.
Zaklepal jednou…dvakrát…třikrát, ale nikdo neotvíral. Pomalu začínal být zoufalý a tak naposledy pořádně zabušil. Najednou se otevřely dveře a v nich stála profesorka McGonagallová. Bylo na ni znát, že ještě před chvílí spala. Na sobě měla dlouhý červený župan a na vlasech černou síťku. Kdyby James neměl takový strach o Siriuse, tak by nejspíše vybuchl smíchy, ale teď mu pouze zacukaly koutky.
"Pane Pottre! Máte nějaký vážný důvod bušit mi o půl páté ráno na dveře?" vyjekla na něj ostře profesorka. James na sucho polkl a nervózně se na ni podíval. Profesorku to dost překvapilo.
"Nechcete jít dál?" zeptala se ho.
"Ne raději ne." odpověděl.
"Dobrá tedy. Mohl byste mi to už konečně vysvětlit? Předpokládám, že to není kvůli eseji, kterou jsem vám včera zadala?!" pokračovala dál.
"Ne to vážně ne. Jde o Siriuse. Mohla byste jít prosím vás s semnou? Po cestě vám všechno vysvětlím!" naléhal James na profesorku.
"Podle toho jak jste rozrušený, to bude asi opravdu vážné. Veďte mě." profesorka zavřela dveře a vydala se za svým studentem.
"Tak povídejte. Co se panu Blackovi stalo?"
"Asi bych měl začít od začátku. Všechno to začalo před dvěma týdny. Remus našel v knihovně nějakou knihu, ve které bylo kouzlo, díky němuž se člověk dostane do budoucnosti." poslední slova sotva zašeptal, jak se bál profesorčiny reakce.
"Prosím?! Doufám, že jste ho nepoužili!" řekla tónem, ve kterém jasně opak ani nepřipouštěla.
"Právě, že použili." odpověděl provinile, se sklopenou hlavou. Profesorčina reakce byla okamžitá.
"COŽE?! To nemyslíte vážně! Vy jste použili kouzlo, které jste našli, v bůh ví, jaké knize a o kterém jste nic nevěděli? Vždyť vás to mohlo i zabít! A to ani nemluvím o tom, že jste si u toho zahrávali s časem! Ani nevíte, jaké jste mohli způsobit škody! Co když se kvůli vám změní budoucnost? A to jsme si o vás myslela, že jste inteligentní, ale jak vidím, mýlila jsem se!" profesorka mluvila tak nahlas a tak ostře, že se za ní otáčely obrazy, které svým hlasem probudila. James měl celou dobu sklopenou hlavu. Neodvažoval se profesorce podívat do očí, ze kterých teď určitě lítaly blesky. Když se na chvíli odmlčela, pokračoval.
"To ještě není všechno, paní profesorko," pokračoval mírně přidušeným hlasem.
"Když jsme to kouzlo vyslovili, nic se nestalo. Tedy to jsme si mysleli, dokud jsme si nevšimli Siriuse, který ležel na zemi…" James ji začal líčit události, které následovaly.
Byli právě v chodbě, která vedla ke vchodu do Nebelvírské koleje, když James zakončil své vypravování.
"Bylo to od vás velmi nezodpovědné. Měli jste mě o tom hned informovat. Doufám, že alespoň lidé, kteří pana Blacka v budoucnu potkali, měli tolik rozumu a nic důležitého, co by mohlo změnit budoucnost, mu neřekli."
James vešel do společenské místnosti a vydal se k ležícímu kamarádovi, následován profesorkou. Ta se k němu sklonila a pečlivě si ho začala prohlížet. Po pár minutách konečně promluvila.
"Je to opravdu zvláštní. Jako by vážně spal. Měl byste ho odnést na ošetřovnu a já zatím dojdu pro profesora Brumbála." s těmito slovy se pomalu zvedla. James se na ni podíval vystrašeným pohledem.
"Nemějte strach, určitě se to nějak vyřeší a pan Black bude zase v pořádku." snažila se ho povzbudit. Poté se otočila a odešla.
----------------------------------------------------------------------------
Harry právě seděl na ošetřovně, u postele svého kmotra. Uběhly už dva týdny, od doby kdy sem přišel a oni stále nevěděli, co se mu stalo. Už ani nemohl spočítat, kolik hodin proseděl s Hermionou v knihovně a hledal jakoukoliv zmínku o cestování v čas. Ale nic doposud nenašli. Ani Brumbál, největší a nejchytřejší kouzelník na světě nevěděl, co způsobilo Siriusův stav.
Z jeho zamyšlení ho vytrhl nečekaný pohyb Siriusovy ruky. Harry zamrkal a s nadějí si pečlivěji svého kmotra prohlížel. Siriusovi se po chvíli zachvěly víčka a následně je otevřel. Nechápavě se rozhlédl po místnosti, až jeho pohled spočinul na Harrym.
"Co-co se stalo? Co tu dělám?" vykoktal ze sebe Sirius.
Harry se při pohledu na vykuleného a nechápajícího Siriuse mírně usmál.
"Omdlel jsi a tak jsme tě odnesli na ošetřovnu. Dva týdny jsi tu jen tak ležel a nikdo nevěděl co s tebou je." odpověděl mu Harry.
"Počkej, ty chceš říct, že jsem zase v budoucnosti? Ale to není možné! Před dvěma týdny jsem se vrátil a od té doby jsem žádné podobné kouzlo nevyslovil." vyhrkl ze sebe nechápavě Sirius.
"Ale ty jsi nikam neodešel, teda alespoň tvoje tělo ne. Celou tu dobu jsi byl tady na ošetřovně. Jsem si tím stoprocentně jistý, protože jsem tě tu každý den byl navštívit."
Z jejich rozhovoru je vyrušil zvuk otevírajících se dveří. Oba se tím směrem otočili a spatřili profesora Brumbála.
"Jak vidím tak se pan Black už konečně probudil. Bylo na čase." usmál se na oba chlepce ředitel.
"Dobrý den pane profesore." pozdravil ho Sirius.
"Takže pane Blacku, mohl byste mi říct, co s vámi bylo? A jak jste se sem vůbec dostal?" zeptal se ho mile Brumbál.
Sirius přikývl a dal se do dlouhého vysvětlování. Zhruba po čtvrt hodině svůj příběh dokončil a prosebně se na Brumbála podíval.
"Dokážete mě vrátit zpátky?" zeptal se ho.
Brumbál neodpověděl hned. Vypadalo to, že usilovně přemýšlí.
"To asi nebude tak jednoduché. Po dobu, co jste byl, řekněme v komatu, jsem se snažil vyhledat, jakékoliv informace o cestování časem. Bohužel jsem však neuspěl. Tedy zatím. Abych byl upřímný, nevím co se s vámi děje." odpověděl mu smutným hlasem.
"A co buu jako dělat? Přece tady nemůžu zůstat. To nejde!" Sirius se začínal pomalu rozčilovat.
"Zatím nevidím jiné řešení. Nastoupíte jako nový student. Nedávno začal nový školní rok, takže to nebude tolik vadit. Ale budete mi muset něco slíbit. Stále tu je možnost, že najdeme způsob jak vás vrátit do vaší doby a proto vás žádám, kdyby tato situace nastala, nesmíte nikomu říct, co jste tu viděl ani slyšel. Nikomu nesmíte říct, co se s ním stane. Mohl byste tím vážně změnit tok času a ani se mi nechce uvažovat nad tím, jaké by to mohlo mít následky. Rozumíte?" Sirius pouze přikývl. Stále nechápal, co se to tu děje a že se možná už nikdy neuvidí se svými přáteli. Z těch všech informací ho pomalu začínala bolet hlava.
"A ještě jedna věc. Nikomu nesmíte prozradit, kdo jste a odkud jste. O vaší pravé totožnosti bude vědět pouze pan Weasly, slečna Grangerová a pan Poterr a samozřejmě profesorský sbor. Budete si muset změnit jméno. Máte nějaký nápad?" Sirius byl tak vyvedený z míry, že se ani nepozastavil nad Harryho příjmením.
"Nevím, co takhle Sirius Roden." Sirius vyslovil první jméno, které ho napadlo.
"Dobrá. Dnes na večeři oznámím vaše nastoupení. Myslím, že nemá smysl vás znovu zařazovat, takže budete v Nebelvíru. Pokud mě paměť neklame, měl byste být v šestém ročníku?" zeptal se ho profesor.
"Ano." řekl jen.
"Tak to by mělo být všechno. Omluvte mě, ale musím si jít zařídit, ještě pár věcí." naposledy se na oba chlapce usmál a vydal se ke dveřím.
"Pane profesore a co Siriusovy věci? Myslím knížky, oblečení a tak?" zavolal na něj v poslední chvíli Harry.
"O to se postarám. Pan Black by to vše měl najít ve své ložnici." s těmito slovy odešel.
Harry se s širokým úsměvem otočil na stále zamyšleného Siriuse.
"Co se tak směješ?" zeptal se ho jeho kmotr.
"Jen tak." zalhal Harry. Nemohl mu zatím říct pravdu, že je neskutečně rád, protože může být zase s ním. Nechtěl to na něj všechno hned vybalit. Tak tohle bude ještě hodně zajímavý ročník. Pomyslel si Harry.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 KiVi KiVi | Web | 13. února 2008 v 20:24 | Reagovat

jupíííí super! To bude ještě hustý! A že změní minulost? že jo?? no a každopádně by se Brumbálovi a McGonagalový měli objevit vzpomínky na minulost ne?....nooo takže chci vidět jak se bude Siri tvářit až v novinách objeví že byl zproštěn viny a že Harry tam je furt jako vyvolený xD škoda že to neuvidim :((

2 KiVi KiVi | Web | 13. února 2008 v 20:28 | Reagovat

a díky moc za věnování :))

3 jita jita | 13. února 2008 v 21:24 | Reagovat

o ničem?? dyť se tam aspoń neco deje ,lepší než nic =)

4 Andromeda Andromeda | Web | 13. února 2008 v 21:36 | Reagovat

Fakt myslím že toto je absolútne super, ja...ja nenachádzam slov...je to absolútne super...strašne dobré, vynikajúci štýl písania...proste...tlieskam, klobúk dolu... :) A tak tiež sa nedočkavo teším na daľšiu kapitolu :)

P.S. Spriatelíš? :)

5 Nessa Nessa | Web | 14. února 2008 v 15:17 | Reagovat

SUPER! nemám k tomu moc co jiného říct :-)

6 anitha anitha | 15. února 2008 v 20:26 | Reagovat

tak tohle je vážně pěkná povídka... zajímavý..:-D

7 Illandris Illandris | Web | 15. února 2008 v 22:05 | Reagovat

Úplně suprová povídka. Přečetla jsem to co tu je jedním dechem a je to prostě bomba. Těším se na další kapitolu a doufám že tu bude brzy:)

8 phoebe phoebe | 15. února 2008 v 22:34 | Reagovat

krásná kapitolka a taky celá povídka máš úplně suprový popisování a všechno prostě nej... napiš co nejdřív pokráčko

9 Naiad Naiad | Web | 19. února 2008 v 19:37 | Reagovat

Opravdu nemám pocit, že by to bylo o ničem... další skvělá kapitola :-) hrozně se mi líbila a jsem ráda, že kapitoly zase přibývají :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama