9. kapitolka

23. února 2008 v 20:43 |  Přítomnost nebo Budoucnost?
Tak právě jsem dopsala další kapitolku k BnP...doufám že se vám bude líbit, protože jsem se fakt snažila...ale nevím no....posuďte to sami....a to nejlépe nějakým tím komentářem...:D:D:D:D jo a taky jsem to nestihla opravit, takže když tam najdete nějakou tu chybu hned to hlaste!!!! ještě bych chtěla poděkovat všem co psali komentáře k předešlé kapitolce....jo a málem bych zapomněla....tuhle kapitolku bych chtěla věnovat Anusz, za to že mi pomohla při mém hledání:-) tak a teď se můžete pustit do čtení:-)

Co o mně všechno víte?
"To si snad děláš srandu!!! Remusi?!" vykřikl na celou třídu překvapeně Sirius.
Ve třídě nastalo hromové ticho. Všichni studenti těkali pohledem ze Siriuse na profesora a čekali, co se bude dít. Harry by přísahal, že viděl jak Lupinovi na malou chvíli zacukali koutky, ale nakonec se udržel a nerozesmál se.
"Pane Rodene, musím vás upozornit, že tady není zvykem pokřikovat po učitelích. Jestli se to bude opakovat, budu nucen vám udělit školní trest," promluvil po chvíli vážným hlasem profesor, avšak v očích mu tancovaly malinkaté jiskřičky.
"Cože? Školní trest? Nebuď směšný Remusi," nechápal stále Sirius.
V tu chvíli si vůbec neuvědomoval, že je ve třídě plné nechápajících studentů, kteří nad jeho chováním jen kroutili hlavou. Ještě nikdy se nestalo, že by nějaký studen pokřikoval po profesorovi a ještě k tomu mu říkal křestním jménem.
Siriusovi to však v tu chvíli bylo úplně jedno. Opravdu je to on? Nebo mě jen šálí smysly, ale ten hlas. Ne určitě to musí být on. Pane Bože co se mu, ale stalo? Vypadá hrozně a to jeho oblečení. Sirius měl momentálně plnou hlavu myšlenek. Vůbec mu nepřišlo divné, že ho probodávají pohledem všechny páry očí ve třídě.
Do reality ho vrátila, až prudká bolest v noze, do které ho Harry kopl pod lavicí.
"Siriusi vzpamatuj se a mlč už prosím tě! Potom ti všechno vysvětlím, ale teď už prosím tě drž pusu," prosil ho šeptem Harry. Snažil se o co nejvážnější tón, ale i přesto šlo z jeho hlasu vyčíst, že se dobře baví.
"Pane Rodene, toto už opravdu přesahuje hranice. Dnes v sedm hodin večer vás očekávám u sebe v kabinetu, kde si odpykáte svůj trest," napomenul ho znova profesor.
Sirius už chtěl zase něco říct, ale Harry ho zavčasu zadržel dalším kopance do holeně. Sirius na něj vrh vražedný pohled a zároveň si mnul bolavou nohu.
"Tak, pokud pan Roden už dovolí, přešel bych k dnešní náplni hodiny. Dnes se budeme zabývat…," začal profesor Lupin vykládat dnešní náplň hodiny, což byl signál pro ostatní studenty, aby začali dávat pozor. Avšak stále sem tam koukli na Siriuse, jako by čekali, že zase něco vykřikne.
Sirius celou hodinu zarytě mlčel a sledoval, každý profesorův pohyb. Nechápal to. Jak se mohl z jeho kamaráda stát učitel? A co ten jeho záplatovaný a ošumělý hábit? Tolik myšlenek se mu vířilo hlavou, že by si ani nevšiml, že skončila hodiny, kdyby se kolem něho nezačali všichni zvedat a šoupat židlemi.
"Siriusi jdeš?" zeptal se ho opatrně Harry.
"Ne," odpověděl mu naštvaně a zároveň pozoroval odcházejícího profesora.
Prudce se postavil a rychlým krokem dohnal Lupina, který už by skoro u dveří. Přešel učebnu a postavil se do dveří, tak aby nemohl nikdo projít. Když si toho Lupin všiml, unaveně si povzdychl.
"Teď opravdu není ta pravá chvíli na vysvětlování, Siriusi. Promluvíme si večer," promluvil na něj tichým hlasem.
"To asi nepůjde, PANE PROFESORE," odpověděl mu naštvaně a schválně poslední dvě slova zdůraznil, "mám totiž školní trest," pokračoval a nepřestával ho probodávat pohledem.
"No tak Siriusi nechovej se jako malý. Ten školní trest jsem ti dal jen kvůli tomu, abychom si mohli promluvit. Takže buď tak hodný a nech mě projít, musím se připravit na další hodinu," snažil se ho Lupin uklidnit, ale moc se mu to nedařilo. Sirius stále stál na místě, jako přikovaný.
"Večer ti opravdu všechno vysvětlím," Lupin už začínal být zoufalý.
"Siriusi vážně nech to na večer. Za chvíli nám začíná hodina. A dost pochybuju, že v tvojí době toleruje McGonagallová pozdní příchody," vložila se do rozhovoru Hermiona, která celou dobu stála s Harrym a Ronem v učebně.
Sirius se na chvíli zamyslel a nakonec k jejich velké úlevě přikývnul.
"Tak teda večer," řekl směrem k Lupinovi. Pak se otočil a rychlým krokem odešel.
Lupin se otočil k trojici a povzdechl si.
"Díky za pomoc. On se vůbec nezměnil. Pořád je stejně tvrdohlavý," usmál se na ně, "uvítám, když večer přijdete taky, asi budu potřebovat pomoc," pokračoval.
Harry jen přikývl a povzbudivě se na profesora usmál.
"Tak večer," s tím se Lupin otočil a odešel.
Trojice na nic nečekala a rychlým krokem, který se skoro podobal běhu, se vydali na hodinu přeměňování.
Ta naštěstí proběhla, bez větších problémů. Sirius po celou dobu jen mlčky seděl a s nikým nemluvil. Když na něj Harry potichu v hodině promluvil, tak dělal, že ho neslyší. Úplně ho ignoroval. Harryho už tou svou tvrdohlavostí začínal štvát. Nechápal, jak to s ním mohl jeho taťka vydržet.
Konečně nastal čas na oběd a tak se všichni hladově vydali do velké síně, kde na ně čekaly čtyři stoly prohýbající se pod tíhou jídla.
"No tak Siriusi přestaň už s tím a mluv s už konečně s námi," nevydržela to už Hermiona a prolomila tím tak to nekonečné ticho.
"Proč jste mi neřekli, že tu Remus učí?" obořil se najedou na něj.
"Ale my jsme nevěděli, že ho znáš," zalhala Hermiona.
"A tomu mám jako věřit? Vy si myslíte, že jsem si už nevšimnul, kolik toho o mě víte? A ty mi teď chceš tvrdit, že jste nevěděli, že jeden z mých nejlepších kamarádů, vás učí?! Buď tak hodná a blbce si dělej z někoho jiného!" odpověděl ji vzápětí rázným a zároveň naštvaným hlasem.
Hermiona mírně zrudla a s prosbou v očích se podívala na Harryho.
"Dobře přiznáváme, že jsme to věděli. Ale v tu chvíli jsme si to vážně neuvědomili. To nám musíš věřit," vložil se do rozhovoru Harry.
"Dobře, teď už mi konečně řeknete, co o mně všechno víte?"
"To bohužel ne, ale teď na to vážně není vhodná doba. Večer se všechno dozvíš a můžu tě ujistit, že toho nebude málo," odpověděl mu Harry a zároveň znatelně posmutněl.
"Dobře," řekl pouze Sirius.
-------------------------------------------------------------------------
James šel rozzuřeně chodbu, když se po chvíli zastavil a rozhlédl se. Na malou chvilku se lekl, že neví kde je. Byl tak vytočený, že vůbec nedával pozor, kam jde. Nejednou za sebou uslyšel rychlé kroky. Otočil se a spatřil svého kamaráda, jak za ním běží.
"Konečně jsem tě dohnal," řekl mu a zároveň se snažil popadnout dech.
"Jsi v pořádku?" zeptal se ho starostlivě, když neodpovídal.
"Už toho mám vážně dost. Celých šest let se jí zastávám a snažím se ji chránit a místo poděkování od ní pořád slyším jen samé nadávky a urážky! Co si o sobě vlastně myslí?!" vykřikl naráz James rozzuřeně.
"Jamesi to chce klid…" Remus se ho snažil zastavil, ale byl přerušen.
"Ale to skončí! Sirius měl pravdu! Měl bych se na ni vykašlat a najít si holku, která o mě stojí. Sbohem Evansová! Skončil jsem s tebou," James křičel na celou chodbu. V tu chvíli bylo jediné štěstí, že tam nikdo nebyl.
"Jamesi no tak uklidni se! Nevíš, co říkáš. Slyšíš, uklidni se!!!" to bylo ten den podruhé, co na něj Remus zakřičel a zvěně to zabralo, protože James ihned zmlknul a podíval se na něj, očekávajíc, co mu jeho kamarád řekne.
"Tak a teď mě poslouchej. Máš Lily opravdu rád?" zeptal se ho vážně.
James se mu podíval do očí a pak odpověděl:
"Remusi, já ji miluji, z celého svého srdce ji miluji. Dal bych cokoliv za to být s ní a zároveň, kdyby se jí něco stalo, tak bych to nepřežil. Ona pro mě znamená všechno. Kdykoliv ji vidím, rozbuší se mi srdce. Obětoval bych pro ni všechno. I kdyby venku rozdávali zadarmo košťata a já bych tam nemohl, byl bych ten nejšťastnější člověk pod sluncem, protože bych byl s ní. Už nevím jak jinak bych ti řekl, jak moc ji miluji," zakončil svůj monolog James.
Remus se té jeho poslední poznámce mírně pousmál.
"Tak vidíš. Dej ji ještě šanci. Však ona si uvědomí, co k ní cítíš."
"Asi máš pravdu, ostatně jako vždy. Já bych to bez ní stejně nepřežil. Děkuji ti Reme. Jsi opravdový kamarád," řekl mu James a na důkaz svých slov ho kamarádsky objal.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 aiyana (anusz) aiyana (anusz) | Web | 23. února 2008 v 22:22 | Reagovat

super kapitola moc diky za venovani :-) tesim se na kapitolu k povidce jiny svet- novy zivot :-)

2 Illandris Illandris | Web | 23. února 2008 v 22:36 | Reagovat

Úžasný, nejlepší bylo to s tím Lupinem a už se nemůžu dočkat, co všechno Siriusovi večer řeknou:))

3 phoebe phoebe | 24. února 2008 v 0:52 | Reagovat

moc se mi tato kapitolka líbí a to i celá povídka tak napiš pls pokráčko

4 Lostt Lostt | Web | 24. února 2008 v 11:28 | Reagovat

Jeejo, pekne pokracko:D Sa tesim na dalsiu kapitolku:o)

5 KiVi KiVi | Web | 24. února 2008 v 16:16 | Reagovat

krása... úžas.... těšim se na ten rozhovor s Lupinem :)))

6 rose rose | E-mail | Web | 24. února 2008 v 16:58 | Reagovat

Nááááádhera!! :)

7 manik manik | Web | 24. února 2008 v 19:05 | Reagovat

super =D  celkem by mě zajímalo jak to hodlají Siriovi vysvětlit

8 Andromeda Andromeda | Web | 25. února 2008 v 12:16 | Reagovat

Užasné :D Krásne :D Nádherné :D

9 Bellatrix Black Lastrange Bellatrix Black Lastrange | 27. února 2008 v 10:36 | Reagovat

Hezká kapitolka...moc jsem zvědavá na to vysvětlování..:)

10 lucyš lucyš | 27. února 2008 v 14:48 | Reagovat

Moc pěkná povídka a hlavně zajímavý nápad. Moc se těším na další, především na to vysvětlování a reakci Siriuse...Doufám že nová kapitola bude brzo...

11 Sara Sara | 27. února 2008 v 15:37 | Reagovat

super kapitola...kdy bude další?? nemůžu se dočkat

12 Pekné Pekné | 2. března 2008 v 16:39 | Reagovat

i kdyby rozdávali koštata jo?

Sůper :)))

13 Terka Terka | 2. března 2008 v 19:01 | Reagovat

Suuuuuuuuupééééééééééééééééééééééér!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama