11. kapitola

12. dubna 2008 v 15:53 |  Přítomnost nebo Budoucnost?
No a konečně vkládám i dlouho očekávanou kapitolku k PnB. No musím vám říct, že mi dala celkem dost zabrat, protože jsem se konečně dostala k vámi dlouho očekávanému rozhovoru Siriuse a Remuse. Ale zároveň vás musím upozornit, že s výsledkem nejsem moc spokojená. Už ani nevím, kolikrát jsem tu kapču přepsala. fakt mi to dalo zabrat, hodit to co mám v hlavě na papír. No doufám, že se vám bude líbit a prosím komentujte, protože si touhle kapčou fakt nejsem vůbec jistá.
P.S: Jo a taky bych vás chtěla upozornit, že jsem v této kapči vynechala dobu Pobetů, ale nebojte v příští kapči to napravím:-)

Potter?!
Sirius se zastavil v půlce pohybu. Cože? Pottre?! Co to ten Srábus plácá za nesmysly, vždyť tady přece žádný Potter není. Výpary těch lektvarů mu snad už poškodily mozek! Mihlo se mu hlavou. Ale zvědavost mu přece nedala a zvedl hlavu od testu a podíval se, na koho to profesor mluví. K jeho velkému překvapení se jeho zrak upíral k Harrymu.
Počkat, proč mu řekl Pottre, vždyť on přece není… Sirius byl jako zkamenělý. Nemohl tomu uvěřit.
"Harry?" špitl potichu směrem ke svému spolusedícímu.
"No?" odpověděl mu, aniž by zvedl pohled od svého testu.
"Ty se jmenuješ Potter?" zeptal se ho zvědavě.
"Jo," odpověděl mu jako by nic. Pak se ale zarazil. Teprve až po pár vteřinách mu došlo na, co se ho to Sirius vlastně ptal. Rychle se na něj otočil a se strachem v očích čekal jeho reakci.
Sirius na něj vyjeveně zíral. Už chtěl něco říct, ale přerušil ho zvonek, který ohlašoval konec hodiny. Všichni se začali zvedat a odevzdávat své testy, jen Sirius zůstal sedět neschopen jakéhokoliv pohybu. Pak se najednou prudce zvedl a rozběhl se z učebny.
"Co to s ním je?" zeptal se Ron, zatím co si balil svoje věci.
"No víte, asi to bude tím, že zjistil moje příjmení," odpověděl Harry.
"Co? Jak?" vyhrkla okamžitě Hermiona.
"To Snape. Sirius si všiml toho, jak mi v hodině řekl příjmením, no a pak se mě zeptal, jestli se jmenuju Potter a já jsem byl tak zabraný do toho testu, že jsem si neuvědomil, na co se mě ptá a automaticky jsem řekl, že jo," vysvětloval svým kamarádům.
"Tak to je hodně zlé. Kam myslíte, že běžel?" zeptala se kluků Hermiona.
"Co takhle zkusit společenskou místnost?" navrhl Ron.
Ostatní přikývli a tak se rychlým krokem vydali do Nebelvírské věže.
Sirius běžel chodbou, která se pomalu začínala zaplňovat studenty. On ji však nevěnoval, žádnou pozornost. Hlavu měl teď plnou myšlenek, kterým vůbec nerozuměl. Po chvíli se zastavil před dřevěnými dveřmi. Rychle zaklepal a čekal, až mu otevře člověk, který mu teď jako jediný může tohle všechno vysvětlit. Za okamžik se konečně dveře otevřely a v nich stál překvapený profesor Lupin.
"Siriusi! Co tu děláš? Stalo se něco? Měl jsi přece přijít, až v sedm?" zeptal se ho překvapeně a pohybem ruky mu naznačil, aby vešel dovnitř.
Sirius bez jediného slova vešel do kabinetu a posadil se ke stolu. Počkal, až se posadí i Lupin a pak začal.
"Já vím, že jsem měl přijít až večer, ale tohle nepočká! Je Harry příbuzný Jamese?" vychrlil na něj svou otázku.
Remus si unaveně oddychl a pak se podíval na svého kamaráda.
"Jak jsi na to přišel?" zeptal se ho neutrálním tónem.
"Prosím tě nehraji si tu semnou Remusi! Vždyť se na něj podívej! Vypadá přesně jako James, jako by mu z oka vypadl! Teda až na ty oči, ty má úplně jiné. Tak povídej! Vždyť jsi mi to slíbil," rozčílil se mírně Sirius.
Remus se pousmál. Málem už zapomněl, že byl Sirius tak strašně výbušný a nedočkavý.
"Dobrá, máš pravdu. Harry je opravdu Jamesův příbuzný," odpověděl pouze Remus.
"Já to věděl! Proto mě znal! James mu, o mě určitě vykládal. A proč mi neřekl, že zná Jamese?" vyklopil Sirius. Pak se náhle, ale zarazil a zamyslel.
"Počkat, počkat! Vždyť James přece nemá sourozence, takže to znamená, že to musí být jeho…" větu však nedokončil a podíval se na kamaráda.
Lupin však nic neřekl, ale jen s úsměvem na rtech kývl hlavou na znamení souhlasu.
"Ty vole! Takže to je fakt Jamesův syn? To je teda bomba! James jako otec, to je teda představa! No musím ale říct, že odvedl skvělou práci," rozzářil se Sirius.
"A proč mi teda Harry nic neřekl? Vždyť o mě James určitě musel mluvit," vyzvídal.
"No víš Siriusi ono je to trochu složitější. Nevím kde začít. Nedáš si čaj?"
"Jo klidně, ale hlavně už povídej," naléhal netrpělivě Sirius. Už se nemohl dočkat, až to bude Jamesovi všechno vyprávět. Určitě ho z toho klepne!
Remus švihl svou hůlkou a z ničeho nic se před nimi objevily dva šálky s čajem.
" No kde bych začal, je toho strašně moc na vysvětlování. Ale pochop, že ti všechny detaily říct nemůžu. Takže jak už sis domyslel Harry je opravdu Jamesův sny a proto tě taky hned poznal, když ses tu objevil, no ale nebylo to tím, že by mu o tobě jeho otec vyprávěl," Remus chtěl pokračovat ve složitém vysvětlování, ale byl přerušen.
"Co? Jak to že mu, o mě James nevyprávěl? Chceš říct, že my se v téhle době spolu nebavíme, nebo tak něco?" nechápal Sirius.
Remus se na něj smutně podíval a zase si povzdychl.
"Víš Siriusi, James mu o tobě nevyprávěl, protože umřel, když Harrymu byl jeden rok," odpověděl mu smutně a musel se hodně přemáhat, aby zadržel slzy, které se mu draly do očí.
Sirius se na něj nechápavě podíval. Přece jeho kamarád nemohl tak brzo umřít. Byl z této zprávy opravdu zaskočený. Najednou ucítil zvláštní pocit. Jako by ho někdo začínal pomalu dusit., srdce se mu naráz sevřelo.
"A co se stalo, že… no však ty víš," zeptal se ho trochu přidušeným hlasem.
"Siriusi to ti nemůžu říct, alespoň ne hned. Mohl bych tím vážně pozměnit budoucnost."
"Co? To nemyslíš vážně Remusi! Na nějakou změnu budoucnosti ti seru! Já prostě musím vědět, proč můj nejlepší kamarád už nežije!" rozkřičel se Sirius. Vyskočil z křesla a rozzuřeně se díval na svého kamaráda.
"Siriusi prosím tě uklidni se!"
"Jak se mám prosím tě uklidnit, když mi nechceš říct, co se stalo mému nejlepšímu příteli!" křičel dál Sirius.
Remus už chtěl něco říct, ale vyrušilo ho zaklepání na dveře. Oba stočily své pohledy na dřevěné dveře. Remus pomalu vstal a šel otevřít.
Za dveřmi stáli celí udýchaní Ron, Hermiona a Harry. Jen co se dveře otevřely okamžitě Harry vyhrkl:
"Není tady Sirius? Nemůžeme ho totiž nikde najít."
Remus se otočil na sedícího kamaráda a pak přikývl.
"Pojďte dál," pokynul jim profesor, a jakmile všichni vešli, tak se vydal zpět na své místo.
Sirius ještě stále stál a pozoroval je všechny mírně rozzuřeným pohledem. Trojice se posadila do křesel a s mírně nervózním výrazem těkali pohledem od Siriuse k profesorovi.
Po chvilce napjatého ticha se Sirius otočil k Harrymu a zcela klidným hlasem, což od něj v této chvíli nikdo nečekal, se ho zeptal:
"Proč jsi mi to neřekl? Proč jsi mi neřekl, že jsi Jamesův sny? Proč jsi mi neřekl, že můj nejlepší kamarád už nežije?"
"Siriusi, já… nevěděl jsem, jak ti to mám říct. Vůbec jsem si nedokázal představit, že bych ti měl říct, že tvůj nejlepší kamarád už nežije. V tu chvíli, kdy ses tu objevil, jsem byl nesmírně šťastný, že tě zase vidím a že můžu být s tebou," odpověděl mu po chvíli se sklopenou hlavou. Nedokázal se mu podívat do očí. Nechtěl, aby jeho kmotr viděl slzy, které se mu draly do očí.
Poté nastala další chvíle ticha. Nikdo z přítomných nevěděl, co by měl říct. I když Siriuse na jazyku pálila spousta otázek, jako by to té zprávě kterou se dozvěděl, nedokázal promluvit. Nepříjemné ticho nakonec přerušil Remus.
"Siriusi vím, že to pro tebe musí být těžké, ale…"
"Jo je to pro mě těžké a zvláště když mi můj kamarád, nechce říct, co se stalo," přerušil ho Sirius.
"Siriusi, pochop nemůžu ti to říct."
Sirius se mu věnoval další naštvaný a zároveň nechápavý pohled, ale nijak na to nereagoval. Fajn, když mi to nechce říct, tak si to budu muset zjistit sám. Pomyslel si.
"Dobrá tedy a řekneš mi alespoň, co tu děláš ty? Nikdy by mě nenapadlo, že skončíš jako učitel," zeptal se už trochu odlehčeným hlasem.
Remus se mírně pousmál.
"No není moc lidí, kteří by byli ochotní zaměstnat vlkodlaka. A když mi Brumbál nabídl místo tady na škole, tak jsem se ani nemusel moc rozmýšlet."
Když Sirius slyšel, jak naprosto otevřeně jeho kamarád mluví o svém malém tajemství, tak na něj poplašeně pohlédl a nenápadně kývl hlavou směrem k sedící trojici.
"Neboj se, oni to už dávno ví," ubezpečil ho s úsměvem.
"Ostatně jako všichni na škole," dodal tichým hlasem Ron.
"Aha, no ale i tak se divím, že ti to místo Brumbál nabídl. Po všech těch lumpárnách a školních trestech," mrkl na něj spiklenecky Sirius.
"Jo, ale za většinu těch věcí jsi mohl ty a James," bránil se s úsměvem.
"Nerada vás dva ruším, ale jestli chceme stihnout večeři tak abychom už měli jít," ozvala se tichým a omluvným hlasem Hermiona.
"Jen klidně běžte, já tu ještě zůstanu. Mám ještě spoustu otázek," reagoval Sirius a otočil se zpátky na svého starého kamaráda.
"Hermiona má pravdu, měli byste už jít. Budeme mít ještě fůru času si popovídat," nesouhlasil se Siriusem Remus.
"Tak dobře, ale musíš mi odpovědět ještě na jednu otázku," navrhl Sirius.
"Dobrá, tak mluv."
"Kolik Srabus zaplatil Brumbálovi, zato aby tu mohl učit?" zeptal se s úsměvem Sirius.
Jako na povel všichni vybouchli smíchy, dokonce i Remus.
Poté co se konečně všichni dosmáli, tak se trojice společně se Siriusem rozloučili a vydali se do Velké síně na večeři. Během celé cesty nikdo nepromluvil. Harry měl strach, že ho bude Sirius bombardovat otázkami ohledně smrti jeho otce a matky, ale nic z toho se však nestalo, což ho dost překvapilo. Přece jen už Siriuse trochu znal a věděl, že on by se jen tak lehce nenechal odbýt a tak v něm pomalu začala růst zvědavost, co má jeho kmotr za lubem.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 KiVi KiVi | Web | 12. dubna 2008 v 17:51 | Reagovat

No mě se líbila :) ale klikla jsem že si už napsala lepší a to je pravda :) nemůžou bejt všechny kapitoly skvělý a bezchybný :) jsem zvědavá co řekne až se dostane zpátky do minulosti

2 peggy.kaja peggy.kaja | 12. dubna 2008 v 18:31 | Reagovat

krasny, ale chtelo by to rychle dalsi,pac uz jsem tak naladena.... na stejnou vlnu:D

3 aiyana (anusz) aiyana (anusz) | Web | 12. dubna 2008 v 20:02 | Reagovat

kráása moc se ti povedla

4 Lali Lali | 13. dubna 2008 v 10:58 | Reagovat

super kapitolka!!!!

5 Illandris Illandris | Web | 13. dubna 2008 v 20:39 | Reagovat

Úžasný:)) Já myslím, že se ti kapča moc povedla a už se těším, co si Sirius vymyslí:))

6 Ivi Ivi | Web | 15. dubna 2008 v 22:07 | Reagovat

no teda!!!supeer!!!nechces napsat dalsi?

7 manik manik | Web | 17. dubna 2008 v 19:32 | Reagovat

Pááni! =oD  nějak mě nenapadá co napsat, snad jen ... už bude další?

8 Katuska Katuska | 20. dubna 2008 v 22:39 | Reagovat

Uz jsem si myslela, ze jsem znam vsechny zajimave fanfiction:) Dnes jsem se proklikala na tvuj blog a po dlouhe dobe jsem si s obrovskou chuti precetla tuhle fantastickou povidku:) tesim se na pokracovani...:)

9 Niken Niken | 12. května 2008 v 19:07 | Reagovat

pokráčko moc super

10 monca monca | Web | 19. května 2008 v 16:55 | Reagovat

uplně drsné... už se těším na další kapitolu!!

11 kája kája | 16. července 2008 v 11:52 | Reagovat

je to super-super povídka!!!)

už se těšim na další kapču!!!)

12 fox fox | E-mail | 1. srpna 2008 v 2:50 | Reagovat

¨senzacni povidka rychle těším se na další

13 ginny ginny | 17. září 2008 v 21:57 | Reagovat

je to úžo!dej pls další kapču...:)

14 Jessie Jessie | Web | 6. října 2008 v 16:50 | Reagovat

úža povídka:D:D SEm s další kapčou ;))

15 ginny ginny | Web | 11. listopadu 2008 v 20:12 | Reagovat

ahojík, je to moc zajímavá povídka a těším se na další kapitolky se kterými si koukám dáváš hodně načas!)

16 Ar-lee Ar-lee | Web | 24. listopadu 2008 v 15:14 | Reagovat

Hehe, ta Siriusova poslední věta je bombová! :-D :-D

17 Nessa Nessa | Web | 30. listopadu 2008 v 14:16 | Reagovat

=) souhlasím, ten konec je super

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama