Tajemný ctitel 2/2

6. listopadu 2008 v 21:20 |  Jednorázovky
Ahojky...tak jsem tady a přináším vám pokračování...doufám že se vám bude líbit a zanecháte mi tady pěkný komentář....:-)díky moooooooc...a hurá do čtení:-)





Severus právě seděl ve společenské místnosti a ruce držel knihu. Předstíral, že čte, jen aby se nemusel bavit se svými spolužáky. Nedokázal se na nic pořádně soustředit. Uplynula už hodina, co poslal Lily ten dopis a ona ještě stále neodepsala. Čím déle tady tak seděl, tím více začínal litovat, že ji vůbec psal.

Co jsem si vlastně myslel? Co když se semnou vážně bude chtít setkat? Co budu dělat? Přece tam nebudu moct jen tak nakráčet! To nejde. Ale třeba taky napíše, že se sejít nechce a tím se vše vyřeší.

Severus byl tak zahloubaný do svých myšlenek, že si ani nevšiml, že na okně sedí malá sova, která ho probodává pohledem.

"Myslím, že ti přišla pošta," oznámil mu Lucius Malfoy.

Severus však vůbec nepostřehl, že na něj někdo mluví a dál zíral do knihy.

"Hej Severusi! Přišla ti pošta!" křikl na něj ještě jednou a zároveň do něj strčil.

"Cože?" vyhrkl okamžitě Severus.

Pak se podíval k oknu a spatřil sovu, kterou zhruba před hodinou poslal s dopisem k Lily. Prudce se postavil a co nejrychleji vyrazil k oknu, aby si mohl převzít tolik očekávanou odpověď.

Rychle otevřel okno, uchopil sovu a vydal se směrem do své ložnice. Ostatní ve společenské místnosti ho se zaujetím pozorovali. Ještě nikdy ho neviděli se takto zbrkle chovat a velice je zajímalo, kdo mu ten dopis poslal.

Severus se posadil na postel a třesoucíma rukama dopis otevřel a pustil se do čtení. Nevěřil vlastním očím.

Ona se semnou vážně chce sejít! To snad není pravda! Určitě se mi to jen zdá!

Když si dopis přečetl ještě jednou, tak už nevydržel sedět a začal vzrušeně pochodovat po pokoji.

Ale já se s nm nemůžu sejít. Kdyby nás uviděl někdo ze Zmijozelu, tak by byl semnou a i sní konec a to nemůžu dopustit. Ne, musím to zrušit, to nejde!

Smutně přešel k oknu a zadíval se na Zapovězený les.

Ale je to jedinečná možnost. Vždyť na tento okamžik už čekám 6 let. Alespoň jednou bych se mohl přivonět k těm krásným vlasům, alespoň jednou bych se nemusel chovat jako bezcitný zmijozelák.

Severus měl plnou hlavu rozporuplných myšlenek a nevěděl, co s nimi bude dělat. Nakonec se rozhodl, že Lily odepíše a domluví si s ní schůzku. Přešel k posteli a pustil se do psaní.

Milá Lily,

jsem velice rád, že jsi souhlasila. Co říkáš na to, že bychom se sešli zítra v 8 večer u Pamětní síně?

Tvůj tajný ctitel

Dopsal dopis a připevnil ho sovičce k nožce a pak ji vypustil otevřeným oknem ven.

Neměl jsem to dělat. Choval jsem se unáhleně a neuvědomoval jsem si, jak Lily tímto můžu ohrozit. Vždyť my dva jsme úplně jiní, a i když ji miluji, tak vím, že spolu nikdy nebudeme moct být. Ale nemůžu ji teď napsat, že to ruším, to by ji zranilo. Ne, budu se s ní muset sejít. Bude to naše první a zároveň poslední schůzka.

A těmito pochmurnými myšlenkami si lehl na postel a usnul.

Druhý den byl neustále nervózní a strašně roztěkaný. Ráno když snídal převrhl pohár se svým dýňovým džusem, když se Lily objevila ve dveřích. Vypadala, že se dobře vyspala, narozdíll od Severuse.

Celý den se strávil tím, že koukal na hodinky a dopočítával
kolik ještě zbývá do jejich večerní schůzky a když už konečně bylo třičtvrtě na 8 tak si přál, aby se čas zastavil. Celý plán měl pečlivě vymyšlený a doufám, že mu ho nic nepokazí.

Vyšel z ložnice a vydal se směrem k Pamětní síni. Za pár minut už stál před dveřmi síně. Lily tu ještě nebyla, s čímž počítal. Rozhlédl se po chodbě, aby se ujistil, že ho nikdo neviděl a šel se schovat do učebny, která byla jen kousek od místa, kde stál. Netrvalo to ani 5 minut a už začaly ozývat kroky. Severus trošku pootevřel dveře a spatřil Lily, která k němu byla otočená zády. Tichým pohybem vytáhl svou hůlku na mířil jí na Lily. Najednou měla Lily přes oči hebký černý šátek.

"Co se to děje? Kdo to udělal?" zlekla se Lily a snažila se šátek sundat.

"To jsem byl já. Nemusíš se bát, nic ti neudělám," snažil se jí Severus uklidnit. Mluvil úplně jiným hlasem než obvykle, byla v něm cítit něha.

"A proč jsi mi zakryl ty oči?" ptala se dál nervózním hlasem Lily.

"To abych nadále zůstal v anonymitě," s těmito slovy k ní přistoupil a něžně ji uchopil za ruku.

"Kam to jdeme?"

"Neboj, jen tady do učebny," usmál se Severus.

Jaklime vešli zapálil Severus svíčky a dovedl Lily k židli, kde ji posadil.

V jeho pohybech a dotycích bylo tolik něhy, že by to od Severuse Snape nikdo nikdy nečekal a dokonce i jeho samého to překvapovalo.

"A teď už mi řekneš, kdo jsi?" vyzvídala Lily.

"To nejde. Nemůžu ti to říct, promiň." omlouval se Severus.

"A do jaké koleje chodíš," snažila se dál Lily.

"Bohužel ani tohle ti neřeknu, ale kromě těchto dvou věcí už ti všechno řeknu, slibuju," usmál se Severus.

"No tak nevadí, vždyť na tom stejně vůbec nezáleží," oplatila mu veselým tónem Lily.

"No a co bys chtěl dělat, až vystuduješ? A v jakém jsi vůbec ročníku?" Lily začala Severuse bombardovat otázkami a tak to prodalo zbytek večera.

Oba se velice dobře bavili a Lily vůbec nevadilo, že neví s kým je. Cítila se s ním velice dobře. I když ho neviděla, cítila, že z něj vyzařují takové zvláštní vlny, které ji uklidňovaly a připadala si s ním v bezpečí. Ani nevěděli, jak a už uběhly 2 hodiny.

"Asi už bychom se měli vrátit na své koleje," navrhla Lily.

"Asi ano," odpověděl smutně Severus.

"Moc ti děkuji, že ses semnou sešla. Musím říct, že mi s tebou bylo moc pěkně. Tak přeji krásné sny," začal se loučil Severus.

"Počkej, nevím jak se zbavit toho šátku," zastavila ho Lily a postavila se.

Severus k ní tichým krokem přišel, až byl tak blízko, že se málem dotýkali nosy. Když si uvědomil, že je u své lásky tak blízko, okamžitě se mu rozbušilo srdce. Zvedl ruku a pohladil ji po vlasech. Lily se mírně zlekla, protože netušila, že k ní přišel, ale jinak neucukla.

Severus se k ní mírně nahnul a políbil ji. Byl to ten nejkrásnější pocit, jaký kdy cítil. Celým tělem mu projela elektřina a vzrušení. Vůbec si neuvědomoval, co dělá, řídil se srdcem. Lily to mírně zaskočilo, ale neucukla.

No chvíli se jejich rty odpojily a Severus Lily pošeptal do ucha kouzlo, které rušilo to jeho. Pak se otočil a vydal se ke dveřím. Lily ještě stále stála na místě, celá překvapená a neschopná nějakého pohybu.

"Dobrou," rozloučil se Severus a odešel.

Trhalo mu to srdce, když si uvědomil, že už takový pocit nikdy nezažije. Prostě nemohl Lily takto ohrožovat. Celou cestu do společenské místnosti přemýšlel o tom, jestli udělal dobře, že se s Lily sešel. Po pár minutách už konečně ležel v posteli a myšlenka se stále vracel k těm dvěma překrásným hodinám, co dneska zažil.

Celou noc nespal a přemýšlel, co bude dělat. Bylo kolem 5 hodin ráno, když se konečně rozhodl. Posadil se a vytáhl pergamen a brk a pustil se do psaní. Trhalo mu to srdce, když to musel psát, ale nebylo jiné řešení. Musel to udělat.

Lily se během dvaceti minut dostala do společenské místnosti a pak šla rovnou do postele. Pořád byla myšlenkama pořád v té učebně. Lehla si do postele, ale vůbec se ji nechtělo spát. Přemýšlela, kdo asi mohl být tím tajemným neznámým, se kterým ji bylo tak krásně. Po pár minutách přece jen usnula, klidným spánkem.

Když se ráno probudila, okamžitě její pozornost upoutala obrovská kytice růží, kterou měla položenou u postele. Sehnula se k ní a když ji zvedla, vypadl z ní dopis. Na tváři se jí objevil úsměv, když spatřila písmo, které patřilo tajemnému neznámému. Rychle ho otevřela a pustila se do čtení.

Milá Lily,

slovy nejde vyjádřit, jak mi s tebou bylo včera krásně. S nikým jsem se nikdy tak pěkně necítil, ale bohužel ti musím říct, že to bylo poprvé a taky naposledy, co jsem se takhle viděli. Rozleželo se mi to v hlavě a uvědomil jsem si, že kvůli důvodům, které ti nemohu říct, spolu nemůžeme být. Věř mi, že my dva jsme naprosto rozdílní lidé a nehodíme se k sobě. Trhá mi to srdce, když to musím napsat, ale jinak to nejde. Věř, že ty včerejší hodiny, pro mě byly ty nejkrásnější a nikdy na ně nezapomenu. Doufám, že mi to odpustíš.

P.S.: Jsi ta nejkrásnější, nejmilejší a nejhodnější dívka jakou znám.
Tvůj tajný ctitel

Lily dočetla dopis a po tváři se jí začaly kutálet slzy. I když nevěděla proč, nějak ji ranilo, že už s ním nikdy nebude moct být. Konečně si myslela, že našla spřízněnou duši, ale asi se mýlila. Nebyla na něj naštvaná ani nic podobného. Určitě měl vážné důvody, proč to udělal. Ale jedním si byla jistá, že na ten polibek, co od něj včera dostala, nikdy nezapomene.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 KiVi KiVi | Web | 7. listopadu 2008 v 18:06 | Reagovat

No a radši se dala dohromady s Potterem..To snad ani není možný!

2 alex alex | Web | 7. listopadu 2008 v 18:39 | Reagovat

Jsem dojatá, moc krásný.

3 Amy P. Amy P. | Web | 7. listopadu 2008 v 20:50 | Reagovat

Dojalo mě to. Opravdu se ti to povedlo:-)

4 Nogarena Nogarena | 9. listopadu 2008 v 15:32 | Reagovat

skvělá povídka moc se ti povedla

5 luckily luckily | Web | 17. listopadu 2008 v 18:01 | Reagovat

super, kdo by to byl do toho Seva řekl...:xD vážně moc povedené;)

6 Angel-chan Angel-chan | 2. září 2009 v 14:55 | Reagovat

do kelu....chudak Sev....to je idiot.....a pockat preco mu nenapisala ze aj jej bolo s nim dobre a ze ho ma rada???jaj sak ten list nedoniesla sova....do kelu....A teraz sa da do kopy s Potterom no fasa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama