Tajemný ctitel 1/2

5. listopadu 2008 v 23:23 |  Jednorázovky
AHOOOOOOOOOOOOOJ.....tak jsem konečně tady a teď je to už doopravdy. A na důkaz toho tu vkládám první polovinu jednorázovky. Dost těžko se mi zase začíná psát, jellikož jsem z toho už vypadala a tak jsem raději začala jednorázovkou. Ale už jsem začala psát i kapču k PnB. Takže jelikož jsem ta dloooooooooooho nepsala tak vás prosím o velkou kritiku a nebo chválu to už je na vás...pokráčko jednorázovky by mělo být zítra...dneska už se mi zavírají očka ale chtěla jsem vám tu alespoň něco přidat....tak doufám že se nebudete zlobit, že zatím není celá.....doufám že se vám bude líbít....jo a ještě mám jednu prosbu..nenašel by se někdo kdo by byl ochotný mi udělat nový lay na blog??? když už jsem se vrátila tak ať už to je sevším všudy..:Dpředem díky....a teď už huráááá do čtění...:-)

Tajemný ctitel

Severus Snape právě seděl ve Velké síni a večeře. Byl obklopen dalšími svými spolužáky, kteří si vzrušeně mezi sebou šuškali. On však neměl náladu společně s nimi probírat nejnovější zprávy o Pánovi zla, které se k nim toho dne donesly.

Jeho myšlenky se ubíraly úplně jiným směrem. Přesněji řečeno, k protějšímu stolu, kde seděla Lily Evansová. Už od první dne dny ji uviděl, ho něčím okouzlila. Byly to snad ty její krásné, pronikavé zelené oči? A nebo snad, ty její dlouhé, lesklé rudé vlasy, které se jí tak krásně vlnily a zádech? Nevěděl, co to bylo. Jediné čím si mohl být jistý, bylo to, že tu dívku miloval.
Miloval ji už od prvního ročníku, avšak nikomu se svými city nemohl svěřit, protože věděl, co by následovalo. Vždyť Lily byla studentkou Nebelvíru a on byl studentem Zmijozelu. A navíc tu byl ještě závažnější důvod, kvůli kterého by byl vyvrhelem své vlastní koleje. Lily pocházela z milovské rodiny a to mluvilo za vše. A proto musel své největší tajemství držet v sobě.

Už ani nevěděl, kolikrát si představoval, že je s ní a hladí ji po těch hebkých rudých vlasech. Toužil ji obejmout a políbit. Těchto představ měl plnou hlavu a vždy ho bodlo u srdce, když si uvědomil, že to není možné.

Po chvíli zvedl pohled od svého poloprázdného talíře a začal ji zase pohledem vyhledávat. Když ji konečně našel tak se mu oči zúžily vztekem a nenávistí. Už zase se kolem ní motal ten arogantní blbec Potter. Nenáviděl ho z celého srdce! A nejen kvůli toho, že se pořád motal kolem Lily, ale hlavně kvůli toho, že mu na každém kroku dělal naschvály a po škole chodil tak jako kdyby mu to tam patřilo.

Jediné co mu vždy zaručeně zvedlo náladu, bylo to, jak ho Lily vždy dokázala odpálkovat. A i když viděl, že ani teď nemá Potter u Lily šanci, stejně v něm začínal hlodat červíček žárlivosti.

Co když jednoho dne příjme Potterovy nabídky a půjde s ním na rande? Ne, to bych asi nepřežil. Musím se už konečně odhodlat a dát ji nějak najevo své city. Už 6 let jen tak nečině sedím a trápím se ale s tím je konec. Musím jednat.


Takové myšlenky se mu vířily v hlavě po celou večeři. Pak se zase podíval na Lily, a když uviděl ten její krásný a zářivý úsměv tak se rozhodl. Prudce se postavil, až se pár studentů, co seděli kolem něj zleklo, a vyšel z Velké síně.

Rychlým a rázným krokem mířil k sovinci. neodvažoval se zpomalit, protože měl strach, aby si to náhodou nerozmyslel. Po pár minutách konečně došel k sovinci. stál tam a do plic vdechoval čerstvý večerní vzduch. Přešel k oknu, z tašky vytáhl kus pergamenu a brk a posadil se.

Vůbec nevědě, co a jak to napsal, ale po pár minutách namočil brk v inkoustu a pustil se do psaní.



Milá Lily,


už dlouhou dobu se ti chystám napsat, ale až dnes jsem konečně posbíral odvahu. Strašně rád bych se s tebou setkal a popovídal si v soukromí. Asi se divíš, proč tě nepožádám osobně, ale abych řekl pravdu, nejsem právě ten typ, který překypuje sebevědomím, a proto jsem se uchýlil k tomuto způsobu. Předem bych tě chtěl upozornit, že to myslím vážně a že si z tebe nechci vystřelit, tak jako to stále dělá jistá osoba v té koleji. Odpověď prosím pošli po této sově. Děkuji.


P.S.: Ne všichni jsou takoví, jak se na první pohled může zdát.


Tvůj tajný ctitel



Ještě několikrát si po sobě dopis přečetl. Nevěděl, jestli to napsal dobře. Nebyl zvyklý takové dopisy psát, protože studenti zmijozelu takoví věci nedělají. Nepíší dopisy dívkám a už vůbec ne nebelvírským studentkám. Věděl, že kdyby se někdo dozvěděl, že takový dopis napsal tak by s ním byl konec!

Po chvíli váhání přece jen dopis složil a připevnil ho k nožce jedné sovy. Tu pak vypustil z okna a ještě nějakou chvíli se za ni díval. Pak se s povzdechem postavil a vydal se do zmijozelské společenské místnosti, doufajíc že mu Lily odepíše.



Lily právě ležela ve své ložnici a četla si, když ji náhle vyrušilo tichá zaťukání na okno. Překvapeně se na něj podívala a spatřila za ním maličkou sovičku, která se na ni upřeně koukala. Zaklapla knihu a šla otevřít okno. Jen co to udělala, vletěla sova dovnitř a nastavila nohu, na které měla připevněný kus pergamenu.

"Kdopak mi může psát?" podivila se Lily, zatímco ji odvazovala dopis.

Už po první přečtené větě se ji v obličeji objevil překvapený výraz. Pomalým krokem přešla k posteli a posadila se.

Četla ten dopis už po čtvrté a stále nemohla věřit vlastním očím.

Kdo mi ten dopis jen mohl poslat? Kdo je tím tajným ctitelem? Jestli to je Potter tak ho zabiju. Ale kdo by to byl on, tak by tam jistě nedal tu narážku s tou osobou, co mě stále otravuje. Ne, to nebude on! Není to ani jeho písmo. Ale když to není on, tak kdo teda?


Z přemýšlení ji vytrhla až sova, která netrpělivě zacvakala zobákem, aby ji připomněla, že stále čeká na odpověď. Lily se na ni podívala a povzdychla si.

Mám mu odepsat nebo nemám? Musím, ale přiznat, že mě na jeho dopise něco zaujalo. No za zkoušku nic nedám.

S touto myšlenkou se nahnula přes postel a vytáhla si pergamen a brk a pustila se do psaní.

Milý neznámý,


musím přiznat, že mě tvůj dopis velice překvapil a zaskočil. Opravdu mě překvapilo, že se semnou někdo chce sejít a také jsem dlouhou dobu uvažovala, jestli ti napíšu. Nakonec jsem se rozhodla, že ti tu šanci dám, i když nevím, kdo jsi tak že se s tebou sejdu. Napiš kdy a kde a pak se domluvíme.


P.S.: Já nikdy neodsuzuji lidi na základě prvního dojmu.


Lily


Během celé doby, co dopis psala, ji bušilo srdce jako o závod. Ten tajemný neznámý v ní vzbudil zvědavost a také na ni jeho dopis působil příjemným dojmem. Pomalu dopis složila a připevnila ho sovičce, která okamžitě odletěla ven. Lily se ještě za ní pár minut dívala a myslela na toho neznámého a hlavou se ji točila pořád ta samá otázka: Kdo to jen může být?


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 alex alex | Web | 6. listopadu 2008 v 18:55 | Reagovat

Skvěle, že jsi zase zpátky. Psaní jsi rozhodně nezapomněla, tahle povídka je moc pěkná. Už se těším na pokračování, jak to asi dopadne...

2 Amy P. Amy P. | Web | 6. listopadu 2008 v 18:57 | Reagovat

Po tom, cos mi včera psala na ICQ jsem čekala něco o hodně horšího:D Myslím, že se ti to moc povedlo, a netrpělivě čekám na druhou část.

3 luckily luckily | Web | 17. listopadu 2008 v 17:55 | Reagovat

vítej zpět..:) je fajn, že jsi zpět..:)

ale teď k povídce.. téma zajímavé, takže si přečtu i druhou část, akorát tam máš zbytečně moc chyb, zkus se jich příště vyvarovat a bude to hned lepší...:) (i když já jsem ta pravá, ale taky se to poslední dobou snažím retušovat..:))

4 Magda Magda | Web | 17. listopadu 2008 v 21:36 | Reagovat

Jůůů... konečně jsi zpět! Huráááá.... to jsem vážně, vážně moc moc ráda... zítra si přečtu tvoje další kapitolky...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama